Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ V

Jak píše František, musí se to umét, doufám, že máte nějaký manuál na zahálení. Od malička jsem od babičky slyšela, že zahálka je " matka hříchů ".Takže teďka nevím, zda si mám chvilku zahřešit.Dekuji Vám, prima článek!

Ano,ano, i zahálet se musí umět. Díky za pěkný článek oběma autorům. Ještě bych mohl napsat třeba ... promiňte jdu si zdřímnout.

Přátelé, ještě jednou vám s Věrkou děkujeme za vaše příjemné ohlasy.

Další bezva počin vašeho literárního salonu. Učím se zahálet a nemít u toho výčitky svědomí. Od přečtení tohoto článku tomu ovšem budu říkat "ležet ladem" :-).

Skvělý a humorný článek, moc bych se chtěla naučit lenošit, ale neumím to.Nejlepe si odpočinu při činnostech, které mne baví.

Když se ze mne stala seniorka, tak moje děti měly snahu nenechat mě lenošit. Nutily mě naučit se konečně jezdit na kole, hrát tenis a nechtěly pochopit to , že to co jsem chtěla dělat dříve , mě na stará kolena už nebaví a také mě to unavuje. Dlouho trvalo, než mě konečně nechaly žít můj život zahálčivý a přestaly mi do něho kecat.

Děkuji oběma autorům za skvělé " počteníčko", které rozhodlo o mém dnešním programu. Venku krásně prší, škrtám všechny aktivity včetně nákupu a těším se na odpolední " veget " s knihou v rukách.

Moc pěkný článek plný humoru, o 100% lepší, než ten poslední. Asi byl tento psaný v leže, to se pozná, je psán uvolněně. Děkuji, pobavil jsem se.

Já zahálím ráda. Vůbec jsem se to nemusela učit, jde mi to samo od sebe. Při zahálení mne napadají ty nejlepší, nejušlechtilejší a nejplodnější myšlenky. Jen mne mrzí, že po určité době mne při zahálení začne všechno tlačit, škubat, zmocňuje se mne neklid a pod., takže v závěru velice ráda vstanu a jdu něco dělat. Musím ale dodat, že má následující činnost je pak rovněž plodná a úspěšná :-)

Také já vám děkuji. Texty jsou samozřejmě psány s mírnou nadsázkou. Ali, teď už to vím. :-)