Stehýnko nebo křidýlko?

Taky si pamatuji na maminčino pečené kuře. Nejlepší bylo s nádivkou. Chlupaté knedlíky vařila babička; ty jsem ale moc nemusela. Nejradši jsem od ní měla škubánky s brusinkami rozmíchanými v mléce a bramborové placky smažené na plotně.

Kuře bývalo u nás svátečním jídlem. Maminka vždyky obírala kosti a já nechápala, co jí na nich tak chutná. Teprve když jsem měla svou rodinu, došlo mi to. A ty kuřecí kosti obírám dodnes, ne proto, že by na mě nevyšlo jiné maso, ale protože mi to nejen chutná, ale také mě to baví. Kosti umím obrat i vidličkou a nožem tak, že na nich nezbude nic ani k olíznutí. Když jsme sami dva, kuře si koupíme jen málokdy. Dnes jsme si pochutnali na nudlích s mákem, cukrem a skořicí. Bejvávalo, je, a zase bude jinak.

Vlaďko, moc hezké vyprávění, úplně jsi mne vtáhla do děje. Nemám v oblibě dlouhé články, ale tento Tvůj mne zaujal tak, že bych klidně přivítala i pokračování. Já jsem masožrout, pečené kuřátko s chřupající kůží je pro mne přímo lahůdka. Klidně si i několikrát v roce koupím porci ve stánku, lákavé vůni nelze odolat...

Je to zvláštní, ale já si ani nijak nevzpomínám, že bychom měli doma pečené kuře, natož, kdo co z něj dostal, když byl živ ještě i tatínek. V paměti mi utkvěla víc bezmasá jídla, maso jsem neměla jako dítě ráda. Teď se k tomu pomalu zase vracím. Díky za pěkné vyprávění.

Já bych si dala křidýlko i stehýnko.

Děkuju za krásné vzpomínání. Vyrůstala jsem na vesnici a dvorek byl plný drůbeže a ve chlívku chrochtalo prase. Byla jsem ale urypane děcko. Dnes bych si s chutí dala slepičí polévku, husí játra, bažanta na divoko, jelitko se zelím i husí krev s vajíčkem.