FOTO: Eliška Murasová

Pohádka O ztraceném jaru

19. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Libuše Křapová

Hodnocení:

(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 22.4.2021 22:27

Moc pěkné pohádkové čtení :-).

Věra Ježková 22.4.2021 10:24

Libuško, tvoje vyprávění jsou kouzelná. :-)

Soňa Prachfeldová 22.4.2021 07:14

Ještě v postýlce na dobré ráno , jsem si přečetla pohadku, to se mi to bude vstávat o jé. Díky Libuško .

Hana Šimková 20.4.2021 16:07

Krásné povídání i fotografie.

Libuše Křapová 20.4.2021 13:49

Díky, vážím si vašich ohlasů :-)

Hana Lancová 20.4.2021 12:47

Libuško, moc hezké. Zkrátka umíš. I náš keramický zajíc - už ležící u jezírka na zahradě - čeká netrpělivě na příchod jara, ale místo toho je mu stále zima. "o)))

Jana Kollinová 20.4.2021 12:39

Dodatečně jsem pochopila z připojených fotografií, že pohádkový svět je nám darován a mnozí to nevidí.

Jana Kollinová 20.4.2021 12:37

Čas od času se i senioři vrací do doby, kdy je okouzlovaly pohádky. Měly různé literární útvary, doplňovaly jejich sny. V každém čase lidského žití je místo pro pohádky, i když každá má jiné finále. :-)

Alena Tollarová 19.4.2021 22:06

Díky Libuško Tobě za pohádkový příběh i íčkařům za doprovodné fotografie. Teď nám nezbývá než věřit, že sluníčkové jaro zvítězí a už brzy nás všechny potěší i ono.

Eliška Murasová 19.4.2021 21:58

Libu, jsi šikulka, hezky Ti to psaní jde, snad i to přivolání se povede!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha