Nějak jsi zestárla, má Japonečko malá

No,spíš mlaďoši používají termín "oldšůlové". A zde zmíněný hit o nějaké japonečce: tak to neznám,nebrali mě čundráci,válet se pod širákem nene.Já od 15 jezdila na chalupu a tam jsme si užívali popíjením ve vesnické hospodě (objev kofoly s rumem...),poslouchali jsme Hlas Ameriky a cizí skupiny,byla nás docela velká parta, užili jsme si ,ano i na tancovačce jsem několikrát byla a tehdy byla hitem Una Paloma Blanca a My jsme hoši z pohraničí....

Velmi vtipný a úsměvný článek. Mám 14 letého vnuka, tak jsem zvědavá, jak bude holky balit on. Zatím s námi mluví normálně česky a o holkách zatím nemluví. Ale kde by je taky v dnešní době měl, chudák, balit, když do školy nesmí, školu a spolužáky má v Praze a on bydlí na pražském venkově, kde může tak maximálně na zahradu. Nemá to ta dnešní mládež lehké. Nás balili kluci na kytaru v parku nebo na odpoledních "čajích". Kde ty loňské sněhy jsou! Japonečku poslouchám už jen na CD.

Vtipný článek. Já bych ke své vnučce občas potřebovala překladatele :-D. | Japonečka je moc krásná.

Jo, Japonečka. Dodnes si ji s kamarády při setkání zazpíváme (tedy snad to zase brzy půjde, až se rozvolníme...). Ale každá generace má asi jiné priority, s tím se musíme smířit, i když mi to někdy dělá trochu potíže. Moc hezký článek.

Mám radost, že je nás v milých vzpomínkách na Japonečku na íčku víc, díky za moc hezký článeček. Kytaru mám stále na očích na zdi místo obrazu, než zvadne sakur květ...

My jsme nejvíc brnkaly na kytaru na střední škole. Já dávala přednost těm tehdejším moderním "popíkům", zatímco moje spolužačka milovala právě trampské. A Japonečka byla mezi nimi a moc se mi líbila.

Jejda Japonečka moje jedna z nejmilejších a když vzal kluk do ruky kytaru i kdyby byl jak Quasimodo.......

Japonečku jsem měla a mám moc ráda. Nesčetněkrát jsme ji zpívali u opékaní buřtů, nebo jen tak u ohníčku. Měli jsme díky těmto krásným písním také krásné mládí. A vesnické tancovačky jsem měla moc ráda, a nevynechala ani jednu, pokud jsem nebyla nemocná. Na té první jsem se dokonce zamilovala do tanečníka až po uši, a dodnes jsme velcí přátelé a na onu tancovačku vzpomínáme oba moc rádi.

Opravdu žijeme v jiném světě, který tu a tam nechápu. Jakou funkci má v dnešní době ohníček a písně s kytarou netuším. Já to pořád ještě miluji, ale mladí mají s sebou stále nějaký zdroj hudby o jejíž kvalitě pochybuji.

Bezva. Pobavil jste mě. Děkuji. Japonečka je krásná.