Foto autorka

Tři důchodci a mladice

29. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 29.4.2021 09:37

Srandičky:))) Takovýto mišmaš fotek mám moc ráda. Máš je krásně barevné, to já stále zápasím.. Nohy přebolí, ale dobrý pocit z procházky zůstane. Jen tak dáááál.

Věra Ježková 29.4.2021 09:18

Naďo, Hlinnou jsme včera projížděli. Hezký článek i fotky. :-)

Zuzana Pivcová 29.4.2021 09:01

Tady to zná asi tak Jenda Z. a Ála T., nevím, kdo další, tak jsem ráda, žes nás trochu vzala na "důchodcovskou" procházku.

Jana Šenbergerová 29.4.2021 08:58

Také se ráda procházím. S kýmkoliv, takže děkuji za společnost.

Libuše Křapová 29.4.2021 08:58

To je dobře, že je konečně jaro a můžeme chodit na výlety, že, Nadi :-)Hezká reportáž a fotky :-)

František Matoušek 29.4.2021 08:54

Díky za procházku neznámým krajem a krásné fotky z této procházky. Mě tedy nohy vůbec nebolely.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha