Zahrádkáři z vlastní vůle
Z naší zahrady. FOTO: Elena Valeriánová

Zahrádkáři z vlastní vůle

3. 5. 2021

Zahrádkář je vlastně jiný lidský druh. Stejně jako rybáři, myslivci, anebo vášniví houbaři. Mají to prostě v krvi. Ptáte se, co? Tu umanutost, vytrvalost a pokoru. Ano, i pokoru. Sklání se hluboko k zemi před matkou Přírodou. 

Dospěli jsme do věku, kdy jsme zatoužili mít kus vlastní hroudy. Děti byly už školou povinné a já se už viděla, jak je krmím čerstvou mrkvičkou, červenými rajčátky a žlutými máslovými bramborami z vlastní zahrady.

Bylo rozhodnuto, pronajali jsme si pozemek a začali hospodařit. Děti rostly jako z vody a přišlo léto 1997 a celý pozemek i se vším, co jsme na něm vybudovali a zrovna pěstovali, vzala velká voda. Za oběť vodě padla nejen zahradní chatka postavená na solidních základech po německém domě, ploty, udírna, ale i staré hrušně a jabloně.

Marno plakat nad rozlitým mlékem. Zařekla jsem se, že už nikdy, povídám nikdy, nechci zahradu, ohýbat hřbet, sázet a okopávat a vše je pryč.

Dva roky jsem předsevzetí ctila, ale pak to tu bylo zase. Toužení, Závistivé pohledy za cizí plot. Mít kousek zahrady, kde bychom si mohli opéct buřtíka nad ohněm a nebýt pořád na očích nesnášenlivým sousedům, vypěstovat bylinky, rajčátka.

A tak jsme se znovu stali zahrádkáři z vlastní vůle. Tentokrát s malým rozdílem, pozemek jsme si koupili, a tak jsme vlastníky zahrady.

Jsme zahrádkáři spíše průměrní, možná až podprůměrní, co se výnosů ze zahrady týká. To naši kamarádi, Jožka a Miluška, jsou naším pravým opakem. To jsou panečku pěstitelé! Večer zapíchli do záhonu hrábě a rano jim ze země rašily další malinkaté hrabičky, nekecám, fakt! Bydleli léta v panelákovém bytě a zahradu měli dole u řeky. Žádnou zahrádku v zahrádkářské kolonii, pěkný kus pozemku, kde se vešly brambory, česnek i všechna ostatní zelenina pěkně ve velkém.. Pak si pořídili krásný dům, který kdysi dávno postavil nějaký německý obyvatel našeho pohraničí. K domu patří na dnešní poměry obrovská zahrada. A zase můžete všude vidět pečlivou ruku hospodáře. Prostě jim pod rukama vše kvete a to doslova.

Sedíme jedno odpoledne na té jejich krásné zahradě a vedeme duchaplné řeči. Ptám se: Jak to, že tady nemáš žádné krtince?

A Jožka mi s vážnou tváří pokerového hráče odpoví: Víš, ještě na staré zahradě jsem byl z těch krtků a hrabošů zoufalý. Jednou jsem nějakého toho hryzce praštil motykou a bylo po něm. No jo, ale když se nevrátil domů, poslali hlídku najít zbloudilce. A když zjistili, co se mu stalo, že už je po smrti, třicet jich přišlo na jeho pohřeb. Dovedeš si představit, jak ta zahrada byla zrytá. A tak je teď, pokud sem nějaký zabloudí,  vždy odchytnu a opatrně, abych jim neublížil odnesu tu na louku, tu k sousedům. A mám od nich pokoj. Tak to je. Musíš se k nim pěkně chovat a oni se ti odmění.

Zahrádkářská latina? Když ji mají myslivci, proč ne zahrádkáři.

Jedno je fakt, že Jožkovi se daří všechno, na co sáhne. Rajčata, papriky, hrách. Na co si jen vzpomenete. A tak mezi námi přes sezónu čile kvete výměnný obchod. Za mé krásné velkoplodé ostružiny dostanu borůvky, za moje  okurky slaďounká rajčátka.

Ale není to o tom dnes já tobě, zítra ty mně. Jde o tu sounáležitost. Jedno je fakt, co se daří u jednoho, nemusí být jedničkou i u dalšího. Třeba Jožkův vynález na ekologickou likvidaci mšic na rajčatech. Vyrobil si nálev z popela ze dřeva a vody, neptejte se mě, v jakém poměru. Podle jeho slov bezvadný likvidátor. A hned mi odleje do půllitrové lahvičky. Poleju rajčata roztokem a … do ráno jsou jakési pokroucené a hynou dál obalené mšicemi nebo popílkem. Druhý příklad je z letošního dubna. Jsme na nákupu a Jožka kupuje více kostek droždí. Jo jo, obyčejné kostky kvasnic. Bude z toho dělat hnojivo na zeleninu. Věřím, že u něho to bude fungovat. Ale já kvasnice kupovat nebudu, jedině do buchet. Možná až napřesrok, když v létě uvidím, jak mu všechno roste, rodí, bují. Jen aby to i příští rok fungovalo u nás, určitě bude jiná konstelace hvězd.

Každý z nás má jiný vztah k zahradničení, jeden se chce jen na zahradě opalovat a jiný se pro změnu zas jen dopaluje. Jeden se vyhřívá na sluníčku a druhý se na slunku dře do úmoru. Jde o to, z jakého úhlu se na tu zahradu díváme. Zahrada by nás měla těšit, ať už tam máme jenom kytky a bazén a nebo celý lán brambor s mandelinkami. Užijme si zahradu každý dle libosti.

Hlavně zdraví, přátelé.

hobby Můj příběh zahrada
Hodnocení:
(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Eleno, gratuluji k umístění v soutěži!!! Pěkné články byly vybrány.
Dana Kolářová
Elenko, já nejraději zahradničím v lese při houbaření. :-) Ale například sušit seno mě baví moc.
Alena Velková
Moc hezky napsané... s okrasnou zahradou nemám problém, ale pěstování zeleniny, to je u mě pokus - omyl...a muž říká, že spíš zahradu ničím, než zahradničím, ale s těma krtkama to tedy zkusím po dobrém, dle návodu Jožky :-)
Dana Divišová
Evo, mně venku roste a kvete všechno. Doma neumím pěstovat nic, i orchideje umořím. Řezat a stříhat ovocné stromy chodím i kamarádkám. Ta radost, když jim najednou začnou plodit...
Eva Kopecká
Hlásím se hrdě k těm, co se od mládí hrabou na zahrádce a když je z ní soumrak vyžene, mají při ohlédnuti radostný pocit. I když vědí, že výsledek je prchavá záležitost. Ono zalité vyschne a vypleté zas zaroste. Jsem řádem kytičkářka v kombinaci se zeleninářkou. Ovoce se mě nazlobilo za ty roky dost a dost. Okolí se diví, jak můžu umořit úplně dokonalý ovocný stromek, když mu dávám stejnou péči, jako všemu kolem. Nevím, jsou věci, které nemají logiku. Jelikož tuto činnost provozuji vlastně celý život,mám plno vzpomínek jak na úspěchy, tak na neúspěchy. Ohledně úspěchů přijde občas někdo na radu či exkurzi. Je za čím. Ohledně neúspěchu stejně vím, že to zkusím znovu. Kdysi v začátcích jsem od sousedů dostala zbylých pár sazenic letniček, Jim zbyly,neměli je kam dát, tak mně to nabídli s tím, že by je stejně vyhodili. Neměla jsem na tom co zkazit, a hlavně jsem s nimi neměla dosud žádnou zkušenost. Mrskla jsem to podél trávníku na sluníčko a občas to zalila. Jako vyrostlo to líp,než jsem čekala, zářilo to na dálku, bylo i do vázy. A sousedí přišli znova. A s uznáním. Navíc mi řekli, že nikomu z těch obdarovaných ty kytky tak nádherně nevykvetly a naopak že někteří je umořili. A že jim řekli, co jste nám to strčili. Takže je vzali k plotu a ukázali jim, jak ty kytky mají vypadat a zdůraznili, že sadičky jsem dostala vlastně nejhorší.... každý zahradník vydedukuje, že začala tímto éra vzájemných výměn výpěstků. Na které nikdo nevydělal ani neprodělal a z níž měly obě strany plotu radost.
Soňa Prachfeldová
Také mám ráda zahradu a vše co k tomu patří. Nejvíce času mi zaberou kytičky ,skalka ,mám je snad všude. Když někam jedu a vidím odkvetlé jiné květiny, vezmu pár semínek a každým rokem mi vyrostou, letos mi začínají klíčit květinky z Konstantinek ,jsem zvědavá jak to dopadne. Zdar a zdraví všem zahradníkům.
Eliška Murasová
Eleno, tak jsem si početla o Tvém zahradničení. Asi nejdůležijší, aby to bavilo a nebolelo moc. Máme velikou zahradu u chaty, tráva roste a roste.... Měla jsem krásnou skalku, ale před dvěma léty jsem zrušila, nešlo, krze mé choré ruce. Mám ještě jednu keříkovou, ale ne vždy vypadá ukázkově. Ale miluju boso chodit po zahradě a obdivovat každou rostlinku a mám to tam moc ráda. Díky za Tvé povidání.
Alena Vávrová
Moc hezký článek jsi napsala, Eleno. Já jsem dopadla dle přísloví "odříkaného chleba největší kus". V dětství jsme zahradu neměli, ale já si i na tom pustém dvorku v koutku vydobyla kousek na 1 růži, kosatec a denivku někde ukopnuté. No a pak jsme zdědili domeček s velikánskou zahradou a zvelebovali jsme a pěstovali kdeco a rádi. Když jsem na to zůstala sama, angažovali se zde moji - oba mladí studovaní zahradníci. No a zkouší to teď i syn, chtění by bylo, ale času je málo a já osobně jsem už hodně slevila, už mám jen kytky pro radost. Letos to jaro začalo dost divně, navíc se maká v domečku, takže asi nebudou ani vlastní rajčátka, okurky, dýně aj. Uvidíme napřesrok.
Lenka Kočandrlová
Nemám zahradu na to,abych tam stále sekala trávníky a dřela se na záhonech se zeleninou. Mám ráda kytky,skalničky a kameny. Máme stromy, některé opravdu rozložité a velké,ale nevadí mi na podzim hrabat listí....Na zahradě máme 8 rozmístěných laviček, můžu si vybrat,zda sedět na slunci,ve stínu, zda se budu dívat na kytky tyhle nebo na jiné. Taky máme houpací hadr (hamaku),tak si člověk leží a kochá se kvetoucími/plodícími stromy,strukturou větví a listů,poslouchá se zpěv ptáčků a někdy nedobrovolně ,bohužel,řev sekaček,pil a křovinořezů z okolí....
Marie Měchurová
Zahrádkaření je fajn, ale nesmí se to přehánět. Naše dvě děti mají zahrady, ale nemají čas a babička s dědou mají. Ještě, že ta třetí je až v Děčíně a má zahrádku jen na balkoně. My máme u domu velkou okrasnou skalku, ta mě moc baví. U syna máme zeleninu, keříky a nějaké stromy. Je to ale dobré, mít vlastní ovoce a zeleninu. Nejvíc mi vadí to věčné sekání trávy a běhání se sekačkou. Syn preferuje přírodní zahrádku pro broučky a manžel má alergii na trávu. Aspoň mám pohyb a zatím to zvládám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.