Čím je žena starší, tím více rozumí mužům. Mohou za to hormony

Souhlasím s panem Nebuželským a paní Skopanovou.

Já to tak nevidím a s tím porozuměním je to čím dál horší

Pořád to tady máte. Takže, nejsem si tím tvrzením v nadpisu jist. Jenže, co já vím :-)

Plně sdílím příspěvek Jany v 09:30. Sama sobě se líbím a s mírem v Duši a lehkým úsměvem sleduji cvrkot těch, kterým se to nelíbí, ale pravda i těch kterým se to líbí. Každý má možnost být sám sebou a není člověk ten, aby se líbil lidem všem.

Tak já bych se i v mých letech pořád líbit chtěla, myslím že být upravená a elegantní by žena měla být až do konce života.

Paní Jano: To je typický pohled raka na svět, tomu vůbec nevadí, že se pohybuje často i pozpátku, ale lev to vidí úplně jinak, ten musí stále oslňovat a rvát se o své místo, teprve, když si je jist sám sebou, tak sebou flákne a chrápe, ale jedním okem nenápadně sleduje okolní cvrkot, jinak by ho mladí lvi sežrali.:)

Kdo ví o existenci duše, toho stárnutí těla z míry nevyvede. Zatím jsem na stáří objevila pro sebe více kladů než záporů. Stejně staří muži mi dlouho připadali nezralí, od určité doby zase mnohem starší, než doopravdy byli. Každý to máme nastavené jinak i bez hormonů. Faktorů, které ovlivňují naše vnímání věku je mnohem víc. Nevidím žádný důvod trápit se nevyhnutelným. To, že má někdo potřebu nahodit make up a jiný ne, je v tom případě pochopitelné. Stejně jako to, že někdo dá přednost mladici a jiný stařence.

Nebo zkušenosti.

Nějak jsme odešli od toho 60+. Nečetl jsem pečlivě, ale ženy po padesátce považuji, a doufám, že nejen já, za dostatečně atraktivní. Tak se děvčata i nadále snažte být pro nás krásné. Na rezignaci čau dost ?

Článek je tak trochu i o tom, že s přibývajícím věkem získáváme taky pro ledacos nadhled. Už se křečovitě nehlídáme, zda jdeme ven vybavené od A do Z dle poslední módy. Už můžeme klidně říct svůj názor a obhájit ho. Už se nenecháme nacpat tam, kde být nechceme. Prostě si spokojeně žijeme. Ať se nám to líbí nebo ne, stárneme. Ono dost dobře nejde, aby mi bylo pořád po dobu deseti dvaceti let čtyřicet. Šedesátka přišla, aniž jsem ji zvala, ne že bych měla až takovou radost, ale na druhou stranu, jsou i tací, kteří tuhle šanci nedostali. A už tu dávno nejsou. Zvolnit tempo, zklidnit se, křečovitě a nesmyslně se nesnažit o nemožné. Umět odpočívat. Dovedu pochopit pány, že jim dělá dobře chodit s mladší partnerkou nebo s ní žít. Přijde doba, kdy vedle stejně starého muže začneme stárnout jaksi rychleji. Samozřejmě je byť udržovaná a akční šedesátnice pořád v nevýhodě se srovnáním se čtyřicátnicí, třicátnicí. Kdo by vedle sebe nechtěl mít pohlednou mladou partnerku. Od té neuslyší Pepo, zavez mě na nákupy a co já vím kam ještě. On jede, že musí, nevydržel by s ní, s babou protivnou, tak sedí v autě před hřbitovem, před nákupním centrem a je na něm vidět, že by jí nejradši přinejmenším aspoň ujel. Na druhou stranu upřímně řečeno, být single třicítka, čtyřicítka, fakt bych se nedala do kupy s mužem o třicet let starším...Co si pánové myslí, že na nich ty mladé pěkné ženy vidí? Čtyřicátnici, která se třeba klidně ve dvaceti mohla zamilovat do mladě vypadajícího padesátiletého, si neumím představit vedle sedmdesátníka. To skutečně ne. Jsou to výjimky a jsou to účelové vztahy. Ve svých šedesáti bych tedy měla dělat partnerku devadesátiletému? Vyhovuje mi, když stejně starý přítel přijde a odejde, vidíme se dle domluvy, až ho to přestane bavit, sama být umím, nemám s tím problém. Zkrátka v tomto přelomovém věku je potřeba být rád, že jsem samostatný, že mám nějaké fajn lidi kolem sebe, že zvládám práci nebo že vyjdu s důchodem, mít malé splnitelné reálné cíle, těšit se z nového dne, a tak dál....Žena, která se v sedmdesáti zmaluje a vyjde na lov, je prostě trapná. Jasně, že je to na ní vidět. Ale žena, která nesedí doma u televize celé dny a v důchodu při koníčku potká protějšek, s nímž si porozumí, té fandím.