FOTO: Jaroslava Handlová

ÍČKAŘKY ŠLAPOU (chodník ne, proboha)

31. 5. 2021

Můj příběh

Autor: Jaroslava Handlová

Hodnocení:

(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 1.6.2021 17:36

Výlet zase z jiného úhlu pohledu...hezké.

Marie Ženatová 1.6.2021 15:34

Díky moc za velmi obsáhlou, veselou a barvitou reportáž i s nádhernými fotečkami*

Jaroslava Handlová 1.6.2021 11:18

Děkuji vám, že jste příspěvek četli i prohlíželi fotky. Měla jsem obavy, zda to mám dát vůbec ke zveřejnění, když již přede mnou psali své postřehy z tohoto výletu i další účastníci, včetně mnoha kvalitnějších fotek. Proto jsem po tom všem zvolila nakonec trochu odlišnější formu. Ještě větší radost mám z vás všech, kteří jste mi svůj čas darovali napsáním pěkných, pozitivních komentářů. Díky.

Marie Seitlová 31.5.2021 21:14

Jaruš, krásně i vtipně jsi zpracovala výlet ička, fotky máš také super.

Alena Tollarová 31.5.2021 19:03

Jarko, díky za bezvadnou a vtipnou reportáž z výletu.

Alena Várošová 31.5.2021 18:56

Super Jaruš pobavila jsem se.Moc hezké fotky s ještě vtipnějšími popisy.Jsi skvělá,

Marie Měchurová 31.5.2021 18:32

Výstižné a vtipné.

Zuzana Pivcová 31.5.2021 16:28

Sepsala jsi to zábavně a šlapali i muži íčkaři, takže bez obav z nějakého podezření! :-D :-D

Helenka Vambleki 31.5.2021 15:25

Krásně a vtipně zpracovaný výlet!!!!!!!

František Matoušek 31.5.2021 15:17

Vtipné povídání i fotografie. Prima postřeh.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová