Moje nezapomenutelné prázdniny.
FOTO: autorka

Moje nezapomenutelné prázdniny.

26. 6. 2021

Mám vzpomínku na svůj první pionýrský tábor. Po absolvování první třídy se rodiče rozhodli mě poslat na pionýrský tábor, někde u Plzně. Už si přesně nepamatuji název, ale to, jak vypadal, nikdy nezapomenu.

Ještě dnes mi běhá mráz po zádech. Byl to asi dříve koncentrační tábor, předělaný na pionýrský. Byly to dlouhé nízké budovy oplocené ostnatými dráty někde uprostřed lesa. Rozdělili nás podle věku na ubikace po 20 dětech. Byla to jedna postel vedle druhé a vyvolávalo to ve mně nějakou divnou nemocnici. Vůbec na nás vedoucí nebyli přátelští, spíše to vypadalo, že jsou tam s námi za trest.

Nikdy jsem nebyla tak nešťastná, jako tam. Každý den nástup u vlajky a pak kbelíky naplnit borůvkami z lesa. To se opakovalo každý den, neboť si každá vedoucí borůvky odvážela domů na zavaření. Když k nám přijeli rodiče na návštěvu, tak jsem je prosila, ať mě vezmou domů. Jenže můj přísný tatínek prohlásil "ať si zvyká, život není procházka růžovým sadem". Maminka, když to viděla, tak mě chtěla vzít domů, ale táta byl neoblomný a tvrdil, že si musím zvykat na životní překážky.

Když odjeli, tak jsem moc plakala, ale vydržela. Ještě musím dodat, že hodně dětí si jiní rodiče při návštěvě toho tábora odvezli domů. Na konci tábora nám dali všem panenky /selky/. Hned po příjezdu domů jsem tu selku dala pryč, neboť mi připomínala ty hrůzy v táboře. Už nikdy jsem nechtěla jet do pionýrského tábora. Maminka mě už nikdy do tábora neposlala, neboť to ve mně zanechalo hrůzné sny. Táta mě také nenutil a uznal, že to tam bylo děsivé.

Po mnoha letech jsem poznala, že jsou určitě už jiné a zábavné pionýrské tábory pro děti, ale ty první zážitky se nějak nedají smazat.

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.6 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
To je mi líto, že i po letech se vám vybavují nepěkné vzpomínky. Osobně jsem nikdy na táboře nebyla, neposílali jsme ani naše děti. Vnuk jezdil na tábor s uměleckým zaměřením a bylo to tam bezvadné. Zkušenosti jsou různé.
Jana Hošková
Taky nemám zrovna příjemné vzpomínky na tábor, možná nejsem ten správný "tábornický" typ, ačkoliv povahu mám dobrodružnou a leccos snesu (kromě lidské blbosti ovšem). Dcery též neměly štěstí na správný tábor...když jsme se za nimi přijeli podívat, všechny děti se kolem nás srotily a prosily, ať je vezmeme domů...tenkrát to byla noční můra pro mne, kdybych mohla, vzala bych je všechny s sebou. Dnes jsou už snad tábory lepší a jak říkáte - všechno je v lidech.
Miloslava Richterová
Divný tábor. Všechno je o lidech. Lituji každého, kdo neměl štěstí na správné vedoucí, kteří by dětem připravovali program. Zažila jsem mnoho pěkných táborů, od 1.tř do dospělosti. Je to i o připravenosti a povaze dítěte.
Irena Mertová
Mně máma strčila na pionýrský tábor ještě před 1. třídou . Nikoho jsem tam neznala, před tím jsem ani nechodila do školky. Byla to pro mne noční můra, ještě dnes si na plno negativních zážitků vzpomínám. Nakonec jsem naštěstí onemocněla a přijel si pro mne děda. Když jsem pak ve 12 letech chtěla jet na tábor s kamarádkou a těšila se, pro změnu mne naši nepustili. Moje děti jezdily od malička, ale s kamarády - to bylo jiné...
Anna Čípová
Na pionýrské tábory jsem se těšila a nikdy se mi nestýskalo. Asi proto, ža tam se mnou byli sourozenci.
Martina Růžičková
Škoda, že vaše první zkušenost s táborem byla tak negativní. Já byla poprvé na dětský táboře od mámina podniku asi v deseti letech. Sice se mi stýskalo, ale měli jsme fajn vedoucí a prima program, takže jsem vydržela a pobyt si užila. Druhý rok jsem jela na stejný tábor. Sešli se jiní vedoucí a najednou bylo vše nějak špatně. Většina dětí psala domů zoufalé dopisy, aby si pro ně rodiče přijeli. Mně se to nakonec vyplnilo, ale za cenu zdravotních potíží, které mě tam potkaly. Na další tábor jsem jela až za několik let a bylo to fajn. Sama jsem pak byla jako dospělá na několika dětských táborech jako vedoucí.
Dana Puchalská
Já nejezdila na tábor pionýrský,ale sportovně založený a skautský. Manžel jednou jedinkrát zažil typický pionýrský a musel jet pryč. Nesnesl ten fanatismus místních vedoucích. A makat na polích a nesmět do vody ani v tom největším horku,když soudružka nechtěla,to už na malého kluka bylo příliš.
Věra Lišková
Nejvíc se mi líbil první tábor, na kterém jsem byla v sedmi letech. Dřevěné chatičky stály v lese, kousek od řeky Nežárky, ve které jsme se koupali. Chutnalo mi tam i jídlo. Další rok jela i kamarádka, které sem tábor tak vybásnila, že se na něj těšila. Stýskalo se jí ale po rodičích a moc se jí tam nelíbilo. Kouzlo novosti vyprchalo a už to nebylo ono.
Václav Soukup
Já jsem žil v Plzni 20 let a o žádném"koncetráku" v okolí jsem nikdy neslyšel. Na borůvky jsme chodili všichni neradi, ale nemohli jsme očekávat, že nám je natrhají kuchařky ! Ty nám pak z nich připravily různé dobroty. Já jsem zažil 2 roky tvrdé vojenské služby s" mazáctvím" a šikanou, ale nikdy jsem " nefňukal " !
Marie Doušová
Oprava : obklopen -

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.