foto autor

Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ VIII

15. 7. 2021

literatura Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 17.7.2021 12:12

Chytré a vtipné zamyšlení. Ale u vás se dalo očekávat. Věro, stále si myslím, že náš milý pan zubař by se měl o Tvojí básničce dovědět. Jistě by ho potěšila :-).

Jan Zelenka 16.7.2021 19:59

Ještě jednou vám všem velký dík za příjemné ohlasy. Takové psaní nás s Věrkou moc baví.

Libuše Křapová 16.7.2021 19:17

Lidičky, i když jste se nehledali, tak jste se našli :-) Díky za vaše články :-)

Martin Vrba 16.7.2021 19:08

Ve zlatém písmu na hrobě hypochondra: VIDÍTE, JÁ VÁM TO ŘÍKAL!

Zdenka Soukupová 16.7.2021 14:12

Myslím, že hypochondr nejsem. Ale ráda jsem si o hypochondrii přečetla. Připíjím oběma na zdraví.

Margita Melegova 16.7.2021 09:57

Hezke cteni, jen nesnasim doktory pokazde mne oblazi nejakym novym problemem, nejdu tam do doby nez mi zazvoni mobil a hlas na druhe strane mi sdeli ze by mne radi videli po 2-3 letech.

František Matoušek 16.7.2021 09:33

Hezké počteníčko.

Anna Potůčková 15.7.2021 19:53

Díky za pobavení tímto hezkým článkem. Přeji krásné léto a prožité ve zdraví a bez nehod a úrazů!

Jarmila Komberec Jakubcová 15.7.2021 19:33

Hezké povídání a také přeji léto zalité sluncem

Věra Ježková 15.7.2021 19:20

I já vám moc děkuji za milé ohlasy. Připíjím vám na zdraví a přeji hezké léto. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak jsem (ne)vyhrála literární soutěž

Píše se rok 2001. Na stole leží bílá obálka. Kupodivu na moje jméno. Většina korespondence v této domácnosti, vyjma té úřední, bývá určena mladší dceři.

Iva Bendová

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

František Matoušek

Pavlovovi psi a spol.

My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu, musíme občas počítat s nějakou tou nepříjemností, jako je například návštěva ordinace zubního lékaře.

Iveta Markusová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová