Nemůžu si to dovolit, nemám peníze. Materiální deprivaci pociťuje mnoho starších žen
Ilustrační foto: Ingimage

Nemůžu si to dovolit, nemám peníze. Materiální deprivaci pociťuje mnoho starších žen

19. 7. 2021

Nemají na kulturu, na posezení v kavárnách, na cestování. Nemohou si dovolit to, kvůli čemu se těšili do penze. Mnoho lidí ve věku nad pětašedesát let trpí jevem, který se nazývá materiální deprivace. Většinou jde o ženy, které žijí samy.

Také se používá výraz příjmová chudoba a nejvíce se týká single žijích žen v penzi. Na jedné straně se nyní často píše a mluví o tom, jak jsou senioři aktivní a volný čas si umějí naplnit zábavou, cestováním a vzděláváním se, na druhé straně je velké množství těch, kteří si z toho mohou dovolit jen něco, případně téměř nic.

„Nejhorší pro mě je představa, že bych jen seděla doma u televize nebo koukala z okna. Potřebuju být mezi lidmi, chodit do divadel, na výstavy, do přírody. Jenže to všechno něco stojí a je velmi těžké si to všechno dopřávat, když na to prostě nemáme,“ říká osmaosmdesátiletá Dagmar Čechová z Ostravy. Je jedna ze seniorek, které si na aktivní život vytvořily přímo sofistikovaný systém složený z různých zásad, které dodržují. „Sleduji ve zpravodajích, které chodí do schránky, všechny akce, na které je vstup zdarma. Vernisáže, různá představení, cokoli. Jak tam není vstupné, jdu. Hlavní je, že jsem mezi lidmi. Když někde musím platit, musím si už velmi rozmyslet, zda si to můžu dovolit. Za oblečení už neutrácím vůbec, mám v šatníku věci i desítky let staré a ještě pořád na ně slyším různé pochvaly. Na jídle také hodně ušetřím, nic moc nepotřebuju,“ vypráví.

Přestože si pečlivě přepočítává každý výdaj, její život je pestrý a aktivní. „Ale je to proto, že v tom umím chodit a naučila jsem se využívat různých slev a výhod,“ přiznává.

Podobnou zkušenost má další dáma, třiasedmdesátiletá Alena z Prahy. „Ovdověla jsem a zjistila jsem, co to obnáší utáhnout z penze byt a normální život. Když jsem si to spočetla, ukázalo se, že bych si nemohla dovolit žádné divadlo, žádné kino, kávičky s kamarádkami nebo nové svetříky, nemluvě o pořádné dovolené. Takže řeči o aktivních seniorech mě štvou. Já bych byla aktivní ráda, ale za co? Něco jsme měla ušetřeno, prodala jsem auto a garáž. Nebýt toho, byly by mou jedinou aktivitou akorát tak televizní seriály. Věřte, že neustále počítat, za co vynaložím sto korun, není příjemné. Říkám si: Mám to dát za vstupenku někam? Nebo si za to raději koupím jídlo? Nebo si mám šetřit a třeba za tři roky naspořím ještě na moje poslední moře? Prostě jen pořád přemýšlím nad penězi a nebaví mě to.“

Na spoření nezbývá

Mírou chudoby se každoročně zabývá Český statistický úřad a ten ve své poslední zprávě uvádí:

Domácností ohrožených příjmovou chudobou mezi jednotlivci nad 65 let bylo v roce 2019 41,2 %, přitom před pěti lety v roce 2014 to bylo jen 14,5 %. Právě domácnosti jednotlivců nad 65 let tvoří největší počet přírůstků ohrožených příjmovou chudobou za poslední dva roky. Mezi nimi pak dominují domácnosti osamělých nepracujících důchodců – většinou žen. Statistici využívají při těchto šetřeních metodiku doporučenou Eurostatem, tedy Evropským statistickým úřadem a podle ní je za materiálně a sociálně deprivovanou považována osoba, jejíž domácnosti si nemůže z finančních důvodů dovolit pět a více z třinácti položek. Ty tvoří seznam, na němž je například pořízení nového nábytku, obuvi, oblečení, kontakt s přáteli či příbuznými, placené volnočasové aktivity, připojení k internetu a podobně. A právě nejčastěji si některou z těchto položek si nemohou dovolit jednotlivci starší pětašedesáti let, stejně jako domácnosti tvořené jedním rodičem s jedním či více dětmi. Statistici rovněž uvádějí, že zatímco meziročně vzrostl počet domácností, které nepovažují náklady na bydlení za zátěž, u seniorů je tomu jinak. Za zátěž považuje své náklady na bydlení více než pětina jednotlivců starších šedesáti pěti let.

Ukázalo se rovněž, že čeští senioři nemají z čeho spořit. Bylo by naivní představovat si, že žena, která žije sama a z penze musí utáhnout byt a běžné náklady na život, si může dovolit odkládat peníze na něco většího, ať už jde třeba o nové vybavení bytu či dovolenou u moře. „Česko patří podle experimentální statistiky Eurostatu mezi země, kde lidé usilovně spoří. To se však týká především mladého věku (do 35 let), kde nás ve sklonu ke spořivosti předstihuje pouze Estonsko a Polsko. Platí to také pro vyšší střední věk (45–64 let) se stejnou mírou, kde nás však předstihne také ještě Švédsko a Francie. U seniorské populace míra spořivosti v České republice klesá na 21 % (u kategorie 65–74 let), resp. 18 % (u věku 75 a více let), takže nás předstihuje již deset států EU,“ uvedl za Český statistický úřad Dalibor Holý. Shrnuto, Česko tedy patří k zemím, ve kterých seniorská populace šetří méně než ta nejmladší. Diametrálně odlišná je podle Eurostatu například situace ve Francii, Finsku nebo Španělsku, tam naopak šetří výrazněji ti nejstarší.

Rozdílné sny a skutečnost

Když Petr a Šárka odcházeli do penze, měli velké plány, jak volný čas využijí. „Měli jsme štěstí, že jsme šli do důchodu rok po sobě. První rok jsme si udělali hezkou dovolenou u moře, já se přihlásila do kurzu italštiny a kreslení, manžel s kamarády vyrážel na kolech,“ vypráví Šárka. „Když jsme si po roce spočetli, kolik jsme dali na náš aktivní seniorský život, pochopili jsme, že s tímto tempem bychom rychle přišli na buben. Nic jsme neušetřili a kdybychom tak pokračovali, za pár let bychom naopak museli sahat do úspor. Pak manžel onemocněl. Náš domek potřeboval opravy. Museli jsme udělat novou střechu, koupit novou ledničku, staré auto také pořád něco polykalo. Když manžel po třech letech boje s rakovinou zemřel, bylo mi jasné, že ze mě aktivní veselá seniorka nebude. Prostě jsem na to neměla. Úspory mám minimální, údržba domku a auta něco stojí, kdyby mi nepomáhali synové, nemohla bych si nic dovolit. Tak si aspoň držím ten kurz italštiny, jednou ročně si dopřeju lázně, sem tam si s kamarádkou vyjedeme do Prahy. Ale pozor, jdeme jen na výstavy a akce, které nejsou drahé a svačinu máme sebou. Můžete se tomu smát, ale že bych si v restauraci dala oběd, to už ani nepamatuju. A nebýt toho, že mám hodné syny, nemohla bych si dovolit ani ty výlety,“ vypráví Šárka. Tvrdí, že zná řadu lidí, kteří si v penzi nemohou dovolit vše, co by chtěli. „Nejsme přitom nároční, ale prostě nechat někde v restauraci dvě stovky pro nás není samozřejmost, jako pro mladé, kteří chodí denně na kávičky a vínečka,“ říká Šárka.

Dobrá zpráva statistiků je, že obecně je podíl lidí ohrožený chudobou celkově v Československu ve srovnání s průměrem Evropské unie nízký. A protože po dobré zprávě vždy následuje ta špatná, tak tady je. „V seniorské kategorii je značný trend ke zhoršování situace a u žen seniorek již podíl převýšil průměr Evropské unie,“ uvádí zpráva Českého statistického úřadu.

důchody peníze
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivo Patta
Oprava: "Ekonomům to myslí černobíle".
Ivo Patta
Psát obecně o ženách důchodkyních mi připadá jako slyšet do omrzení ministryní Janou Maláčovou opakovanou větu: Když lidé 35 let pracovali, zaslouží si dobrý důchod. Na jedné straně je matka dětí, která nejen pracovala, ale také vychovala dvě a více dětí. Na straně druhé je stále častější žena kariéristka, která ve srovnání se ženou - matkou více odvedla na sociální, resp. důchodové pojištění. Položím klíčovou otázku: která z žen více investovala na svůj starobní důchod? Více v nové knize "Ekonomům o myslí černobíle".
Dušan Brabec
Ženy, které zůstaly do důchodu samy, to mají skutečně většinou ekonomicky obtížnější než my muži - důchodci. Ale když my zase zůstaneme sami, postrádáme zase většinou ženskou něhu, péči a starostlivost o nás. Prostě ideálem by bylo, kdyby se osamocení jedinci nějak našli a dali dohromady a pokud ovdověli, žili spolu spokojeně jen tak, aby nepřišli o vdovský a vdovecký důchod. Např. jsem v případě vdovy Danky Rotykové nepochopil, proč nemá vdovský důchod?!? Byť se na důchod během aktivního života zajistila. Za nejdůležitější pokládám, aby jsme si za aktivního života vyřešili bydlení, protože důchodce bydlící dnes v pronájmu to má ekonomicky určitě dost složité.
Hana Nová
Některé příspěvky zde ,mně vytáčejí doběla . Jsem v penzi téměř 8 let a i když mám malý vdovský důchod , ani penze není na žádné vyskakování . A to jsem pracovala přes 40 let v sociálních službách , kde byla náročná práce , ale směšné platy . Přitom mám dvě maturity a fyzicky náročnou práci jsem odnesla svým zdravím . Takže jsem přesvědčena , že osamělé seniorky by rozhodně měly být kompenzovány .
Dana Novotná
Alena Gebauerová!!!!, milá paní, nevím, co jste dělala, ale asi jste měla velice výhodné zaměstnání. A ty keci, co tady píšete, že vám ruka neupadne. Já jsem pracovala 40 let, a mám důchod 12300.-. A to jsem pracovala v propagačním podniku, po revoluci v oděvním průmyslu. Jenže, u soukromníka, který nic moc neplatil. A to jsem pracovala jako technik. Takže o poctivé práci asi toho moc nevíte.
Anna Nová
Vždy když čtu (případně slyším v televizi) jak senioři (zejména ti co žijí sami) jsou na tom špatně, nemohou si dovolit to a tamto , po zaplacení nájmu jim zbývá pár korun atd. ,tak si říkám, co všechno jsou média schopná doslova zneužít a převrátit. Snad každý (normálně uvažující) člověk ví, že jednou zestárne, nebudou mu ubývat jen síly , ale i příjem . Dle toho by měl jednat ve svém produktivním věku. Znám několik žen seniorek, které (pravděpodobně tak jako seniorka v článku) si stýskají, že nemohou do divadla, nebo na kávičku. Všechny bydlí samotné v bytech ne menších jak 70 m čtver. Jedné z těchto žen bylo při privatizaci nabídnuta výměna (dokonce od dvou rodin s dětmi)za jejich menší (ve vedlejším domě), ale paní (která mohla mít např.1+1 a ještě doplatek)řekla, že v 4+1 chce zůstat bydlet. Jednalo se původně o obecní byty, které obec privatizovala. Když taková seniorka ,,potřebuje" mít pro sebe ložnici,obývák, pracovnu a pokojík pro návštěvu , tak ať si nezoufá. Bydlení v takovém obecním (natož u majitele) bytě, je luxus kvůli kterému nezbývá na kávičku s přítelkyní. Sama jsem před pár lety nabízela garsonieru (ideální pro 1 seniora)výměnou za větší. Zavolala mi paní, která se doptávala, zda se jí tam vejde křídlo na které hrával její manžel , který je 15 let po smrti..... Co dodat? Plakat nad tím, že nemám na dovolenou u moře (protože bydlím na 85m čtver.-což už nikde neříkám) mi připadá vážně jako hodně velké DIVADLO.
Magda Katzová
Alena Gebauerová- můžete mít kamarádky, které prostě měly štěstí. Možná mají i vdovské důchody. Ale stává se, že žena třeba pečuje dlouhodobě o staré rodiče nebo rodiče svého partnera. Teď jsou ty příspěvky na bezmocnost třeba slušné, ale dřív nebyly. A pak ten důchod podle toho vypadá. Nebo je něco- cokoliv- přinutilo jít do předčasného důchodu. Ono při reorganizaci nebo uzavření podniku se nikdo o ženskou před důchodem nerve. Takže těch patnáct tisíc nemáme ani zdaleka každá. Ano, žít se dá i z menší částky, to nepopírám. Ale vyskakovat si nemůžeme a na nějaké divadlo, restauraci nebo pobyt u moře skutečně musíme zapomenout. Pokud jste čerstvá důchodkyně, klidně si nějakou brigádu můžete najít,. Tedy pokud o nikoho nepečujete. Ale po sedmdesátce už těžko.
Alena Gebauerová
Když to to tady čtu, tak nevim co si myslet. Žádná z mých kamarádek nežije v bídě. Samozřejmě je pro nás drahé třeba divadlo, ale cteme, cestujeme.Kdo mas dnes tak nízké důchodypod 12 tis. Jsou to ženy, jdeme nepracoval a nechaly se živit manželem nebo tuz e OSVČ, které si platily min. Pojistné a te se diví. Mam i dvě zname, které chodí na par hodin týdně na nějakou brigádu a šetří si na moře. 15 tis je důchod, který dnes může mít každá, která poctive pracovala. A zit se z toho dá, je umět hospodařit. A zit v mezích svých možností a nebrat si půjčky a to, vpco mít nemusím. Samozřejmě není to na dovolenou naMaledivy, ale tam přece nemusíme, V Česku i v Evropě je hezky.
Filipek Dve
Je to strašne ,Je mi74a nejenže mám 12000 duchodale ale že jsem upozornil starostu Vemberka že nás soused každodenníma startama tráví 5 nákladáky tak nás starosta naopak týrá tak ře na nás neustále posílá kontroly .Někdo tomu kdo to nezažil snad ani neuvěří co se děje na obcích a co si dovolují za hnusárny.Místo aby pomáhali tak deptají staré lidi.
Lenka Kočandrlová
Musela jsem se přestěhovat na vesnici,po 60 letech ve městě....Ale je to mnohem levnější a příjemnější,lesy nyní s houbami,jahodami,budou maliny...Nebavilo by mne jet někam na dovolenou,mám na to,ale proč se někam harcovat do dálek,když zde to máme mnohem krásnější ??? Chodím do knihoven,občas na nějakou výstavu,do kina ne - nesnáším když se tam neustále šustí,jí,pije a něco dělá s mobilem. Do hospody chodit mě nikdy nebavilo,ani jíst ani pít,doma si vše dám levněji a bez čekání. Jen bych navrhovala,aby lidé jako já,co skoro nic ze zdravotního pojištění neberou - když už by něco potřebovali,tak aby se to "někde" vzalo do úvahy a jak zde níže paní sděluje o horentní sumě za zuby,tak by to měla pojišťovna zaplatit! Nikdy jsem nebyla v lázních,neb jsem zdravá,zuby mám všechny svoje - dokonce mám i jeden 1. zub! Takže já neposlouchám stesky některých osob,že jsou chudí. Nemám-li na něco peníze,ani si na to nemohu ušetřit,no tak na to kašlu,však se bez toho obejdu....radost ze života je zcela zdarma,jen ji musíme mít!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.