Rodinný sjezd - Moje nezapomenutelné prázdniny
FOTO: Alena Velková

Rodinný sjezd - Moje nezapomenutelné prázdniny

17. 7. 2021

Nejraději mám, když se v létě neplánovaně sjede celá naše velká rodina na chalupě v jižních Čechách. Líbí se mi, když se tam objeví tolik členů rodiny, že se už do domu nevejdeme a musí se bydlet i ve stanech.

Není kam šlápnout, ale všude je veselo a menší děti přestávají mít přehled o tom, kdo je čí babička, dědeček, teta, strýc, vnuk, vnučka, neteř či synovec. Dospělí si zase pletou jména psů i dětí.

Jednu červencovou sobotu, když bylo vedro k zalknutí, se nás sjelo dvacet, z toho bylo šest dětí a k tomu dva psi. Takže slušný blázinec. Děti řádily neúnavně celý den. My dospělí jsme rezignovaně seděli ve stínu a v tom dusnu jsme se pohybovali jen velmi, velmi zvolna, a to pouze, když nebylo zbytí. Přestala platit jakákoli výchovná pravidla, kromě jednoho. Musí se zavírat branka u dvorečku, protože můj welsch teriér Dixi nesmí zdrhnout. To bylo jasné i malým dětem. Velká zahrada totiž není oplocená. Kdyby se mu povedlo utéct, měli bychom o zábavu postaráno až do noci. A už byl podvečer. Pomalu jsme se začali probírat k životu a rozdělili si úkoly pro přípravu společného grilování. Psi stále leželi polomrtví ve stínu. Jedinou známkou projevů jejich životních funkcí bylo lehké nadzvednutí obočí, když jsme kolem nich procházeli. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěli provést nějakou, byť sebemenší lumpárnu. Tím nás ukolébali k menší ostražitosti a ve chvíli, kdy jedna z neteří měla plné ruce nádobí a nedokázala za sebou branku zavřít bleskovou rychlostí, Dixi vycítil svoji šanci a tryskem vyrazil, prosmýkl se okolo její nohy a zmizel v polích.

Zpráva: „Dixi zdrhnul!“ se mezi námi roznesla bleskurychle. Celá rodina se okamžitě vyzbrojila piškotama a všichni členové rodiny rozvinuli na poli rojnici a snažili se vlídnými slovy a pamlsky přilákat psa. Ten ale velmi dovedně kličkoval a posléze zcela zmizel z dohledu směřuje k lesu. V tu chvíli se začal hroutit můj tatínek, který psovy útěky vždy těžce nese. Věděli jsme, že musíme jednat rychle, než budeme muset k tatínkovi volat lékaře. Zvolili jsme jinou taktiku. Rozdělili jsme se do všech světových stran, tak, aby každá část pozemku byla někým monitorována. Na poli zůstala jen maminka a tatínek zůstal na louce před ním. Začínalo se šeřit.

Ve chvíli, kdy jsme dětem chtěli vyhlásit noční bojovku - „Chyť Dixana“, se hajzlík objevil a byl lapen ve chvíli, kdy se špinavý a vysílený vrátil na dvoreček, aby se napil. „Máme ho!“ Tuto informaci okamžitě začal volat jeden člen rodiny na druhého, až se pomocí těchto tam-tamů dostala k tatínkovi na louku před polem. Ten chtěl rychle informovat maminku. V dáli zahlédl jakousi siluetu a v domnění, že je to ona, začal tím směrem mávat a volat: „Je to dobrýýýý, už ho mámeeee!“ Po chvíli k němu přistoupila zezadu maminka už se psem na vodítku a zeptala se ho, na koho že to huláká. Tatínek, který celou dobu volal na siluetu stromu, se lekl tak, že mu vypadly zuby. Do kopřiv. Vysokých do pasu. Auuu.

„Jindra ztratil zubyyyy!“ ozval se znovu tam-tam. Všichni se seběhli. Někdo přinesl srp, druhý hrábě, další rukavice. A zase bylo o zábavu postaráno.

Není nad rodinnou souhru a soudržnost.

Soutěž: Nezapomenutelné prázdníny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Náhodou jsem na povídání narazila po delším čase a raduji se, že moje rodina není v takových bláznivých setkáních sama. A těch lidí i psů bylo o něco víc.....
Zdenka Soukupová
Tak to je opravdu nezapomenutelné. Určitě to budete znovu probírat při každém rodinném setkání. Přeju další veselé příhody.
Soňa Prachfeldová
Je to krásně vyčerpávající, když se sejde co nejvíc příbuzenstva a ještě k tomu zvířátka. To pak není nouze o legraci. Když jedu za rodinou brášky, vždy se sejdou všichni - děti, vnoučata, hlučno, jeden mluví přes druhého a popovidáme si v klidu, až se velká rodina rozejde. A stejně se na ten rumrajz každý rok těším.
Marie Měchurová
Zrovna nás probíhá každoroční rodinné setkání. Jedna dcera s rodinu přijede z Děčína, druhá si vezme dovolenou a jsou u nás pečení, vaření. je nás dohromady 12 a máme se všichni rádi a to je dobře. Váš článek mě moc pobavil, jen tak dál.
Eva Mužíková
Jen tak dál Aleno, umíte krásně vyprávět.. Také jsme se před lety setkávali na chalupě mé sestry. Na zážitky tam prožité se nedá zapomenout. Venku za domem byl suchý záchod s malým větracím okénkem za zády návštěvníka. Jednou večer za tmy, kdy se sestra odebrala " trůnit" jsem se potichu přikradla za ten záchůdek prostrčila ruku tím okýnkem a sáhla jí na hlavu.... hned před záchůdkem bylo maličké jezírko plné žabince.... proletěla ven takovou rychlostí, že nevybrala zatáčku a byla v něm.... těch slov co jsem dostala... ale chechtali jsme se tomu všichni ještě dlouho... Ještě že sestra byla pod noční košilí na ostro, jinak nevím, nevím...asi by nestačila gatě vytáhnout a ke všemu se přerazila...
Naděžda Špásová
To musela být opravdu sranda, i když přiznám bez mučení, že kdyby se nám ztratil pejsek, byla bych značně histerická. Před lety jsem to zažila s naší první čivavou a bylo to na vesnici u otce. Byl pryč celou noc, našli jsme ho u domu těsně před odjezdem. Tak šťastná jsem nikdy nebyla. Máte to moc hezky napsané, škoda, že to není zdokumentované na fotkách, ale představivost to jistí. :-) ********
Dana Puchalská
Aleno,chechtám se a bavím se. Článků s humorem není nikdy dost.. Dostal mně tatínek a silueta stromu. Takové zážitky píše život sám. :-)
Libuše Křapová
Aleno, dobrý :-) Nás čeká rodinné setkání příští týden. Našeho Ferdu tam nebereme, ale jemu to nevadí. I doma vždycky vycítí naši slabou slabou chvilku, nosem si pootevře špatně zavřenou branku nebo se nenápadně promýkne přímo pod nohama - a je pryč. Naštěstí se ve svém věku toulá jen po naší ulici a tady jsou na pejsky zvyklí a jsou k nim tolerantní. Není zde toulavý sám a všechno jsou to vzájemní kamarádi do deseti kil.
Jaroslava Handlová
Humorné zpracování a vyřešení vážného problému mě pobavilo. Podobných příběhů s dobrým koncem bych si tady přála více. Ať tamtamy vaší soudržné rodiny si předávají jen dobré a veselé zprávy.
Marcela Pivcová
Úplně chápu obavy o zvířata, která v poněkud nezvyklém prostředí mohou utéci a být vystavena nebezpečí. Já každoročně o prázdninách na chalupě kontroluji zavřené dveře, okna a vůbec všechny cesty, kudy by mohly zmizet naše kočky. Stejně hlídám místa, kam by se mohly schovat. Několikrát nás svou schovávačkou také vylekaly, naštěstí byly jen dobře schované v chalupě v naší blízkosti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.