Nerozumíme si, dožijeme bez sebe. Šedivý rozvod je jev, který nabírá na síle

Pane Moravče, v šedesáti senilita, tak asi jen u vás, můžete být výjimka, protože jste drzý a sprostý, to bude asi tím. Jinak v tomto věku většina žen ještě pracuje, i v náročných profesích, to vy budete ten, kdo sedí doma a prudí. Raději už podobné kecy pište jinam.

Šedivý rozvod? To je pitomost. V každém období jsou krize. Na závěr žena kvete a my chlapi máme slabý kořínek. Buď chce se rozvíjet a společný život hodí za hlavu. Nebo je druhá věc něco proto udělat. Podle mě to má smysl.

Je mi 63 let a jsem vdaná podruhé. Rozvádět bych se znovu nechtěla. Jednou jsem to zažila byla to hrůza. Někdy si říkám, že můžu být ráda, že jsem to vůbec přežila.

Na rozvod před 22 lety jsme byli dva, bez oboustranného vrtání rodičů. Rozvod proběhl po dohodě, včetně vyrovnání SJM, na jedno stání a ani po rozvodu jsem neměla potřebu cokoliv řešit. Dnes vím, že změnu života není třeba řešit rozvodem. Oddací list není potvrzením o vlastnictví, poslušnosti, či neposlušnosti, jednoho vůči druhému, ale o soužití.

Řekla bych,že není nikdy pozdě na to,vypřáhnout se z chomoutu a jít si po svých,když není šance něco zlepšit,změnit a dosáhnout po dobrém. Já osobně jsem doma spokojená a nehodlám nic měnit. Měli jsme vždy motto "žij a nech žít" a tak pro mě byl domov zázemím a místem klidu a míru a pohody s manželem.

Ano, i v manželství platí, že věci nemusejí být takové, jak vypadají. Leckdo umí kritizovat a zasvěceně se vyjadřovat. O úžasném sympaťákovi, který nezkazí žádnou legraci a musí být na každé sešlosti. Jen manželka, do které se doma mistr strefuje, by mohla vyprávět, jak vtipný její muž umí být, když ji doma ten neřád peskuje kvůli každé hlouposti. Lehko se řekne o manželce, že ji pálilo dobré bydlo u rodiny, kde nesměla ani ceknout, natož projevit vlastní názor. A snadno přesvědčí líná a náročná manželka okolí o tom, jak ji muž opustil dočista ze dne na den a pro nic za nic. Jak to doma vypadalo, že nic nestíhala, když přitom celé roky nechodila do zaměstnání, ví jen on, protože v tom žil....a tak dál a tak dál. Proto, když se dva rozhodnou jít od sebe, je to jejich věc. V jakémkoli věku. Nějaký důvod pro ten krok asi je. A ten, kdo o tom rozchodu mluví a nejvíc druhého pomlouvá, ten se asi na tom taky nejvíc podílel.

Co človék , to individualita. Každý jsme nějaký , někdo otupí, nechce nic řešit, někdo chce ješté trochu žít. A někdy kalich přeteče a už to prostě nejde a odejde z takového vztahu. Nikdo nevidí do vztahu těch dvou.

Paní Kopecká, vyjadřovala jsem se k článku, kde důvody k rozvodu po dlouholetém manželství se mi zdály malicherné - např. jedna paní uváděla "Vlastně mi nic nechybělo, žila jsem si dobře ...", jen jí vadilo, že muž chce mít svůj klid a do nějakých společných aktivit se nehrne ... Pokud někdo žije v manželství s člověkem, o kterém píšete, tak samozřejmě je to situace jiná. Takového člověka bych zařadila, jak jsem také psala, do kategorie tyran, tzn. do patologických osobností a od takového je nejlépe jít pryč co nejdříve ... No, ale ne vždy to jde, kam odejít s dětmi a malým platem? Pokud se ale situace změní, děti se osamostatní a např. se uvolní byt po rodičích, tak od takového člověka rychle pryč, i třeba po padesáti letech!

Osobně neznám nikoho, kdo se na stáří rozvedl, ale je to každého rozhodnutí. Co se týká aktivity, vidím, že ženy jsou mnohem aktivnější v seniorském věku. Když jedu někam na zájezd - ženy, na vycházku z hůlkami - ze starších lidí potkám ženy. Univerzita 3. věku - v našem středisku něco přes 20 žen a 3 mužové. Když čtu příspěvky k článkům na i60, vyjadřují se většinou ženy k uvedeným tématům a jejich příspěvky jsou čitelné a mají co říct. Občas přispěje nějaký muž - viz pan Moravec, který tedy mužskou část starších lidí příliš kvalitně neuvádí. Vůbec se nedivím, že slova pana Moravce paní Skopanové nadzvedla mandle.

Paní Jano Řezáčová, buďte ráda, že to nechápete. Zřejmě máte partnerskou zkušenost, že se lze vždycky nějak domluvit. Ono ve své podstatě jde totiž o to, že ten druhý neakceptuje názory, které nejsou z jeho hlavy. Ono jde o to, že jestliže tedy ten aktivnější má doma peklo kvůli jednou týdně plavání, jednou týdně cvičení, jednou týdně kultura či koníček a tak dál. Asi byste se divila, jak daleko může zajít člověk, který prostě trvá na tom, že ten druhý musí být doma, když on sám je doma taky. To už fakt musí být pádný důvod, když se jeden i přes to všechno, co ho rozvodem čeká, trhne a radši jde žít sám. Jestliže partner jakoukoli aktivitu odmítá a odmítá i to, že člověk občas někam jde, deptá ho navíc různými způsoby, věřte, že člověku pak rozchod přijde jako jediná možná cesta, jak žít normálně a nezbláznil se. Asi si řeknete, že je padly na hlavu ten, kdo vymění letitého partnera za pár koníčků. Je pravda, že je nemožné srovnávat a stavět na misku vah člověka a možnost trávit volný čas podle svého. Odejít ale od člověka, který vám například přestane dávat peníze na domácnost, dává klíče do zámku, nenechá vás vyspat, vyžaduje dokonalý servis, aniž by celý život hnul prstem, shazuje vás proto, že chodíte cvičit, abyste zhubla, pomlouvá vás smyšlenými fabulacemi mezi příbuznými a známými, shazuje vás i ohledně profese, a co já vím, zkrátka opustit domácího despotu i za cenu, že bude dělat potíže při dělení majetku, je někdy jediná cesta. Už jen za ten klid to určitě stojí. Na pana Moravce jsem nejdřív reagovat nechtěla. Ale vidím, že nejsem sama, koho to kapku nadzvedlo. Takže asi tak, milý pane. Pokud se chlap své ženě v manželství věnuje, není líný s ní spát, dopřeje jí občas kadeřníka, kosmetiku, nějaký pěkný hadřík na sebe, nenechá na ni veškeré domácí práce včetně zahrady a zvířectva, umí se s ní zasmát, podporuje ji ve zdokonalování se v zaměstnání,nemá nic proti koníčkům, atd, pak doma nemá protivníků babu, ale fajn ženskou, kterou baví život. Pokud na tu partnerku hledí jako na kuchařku, uklízečku, zahradnici a pradlenu, tak si tu jak vy říkáte bábu se senilními kecy doma mít zaslouží. Protože ženská, která celý život skáče kolem rodiny, od a do z ji posluhuje bez nějakého zvláštního uznání a aspoň občasné pomoci, aniž by co měla pro sebe za radost, z té se za celý život nemůže stát fajn baba s přehledem, která se umí prosadit a která to někam dotáhla. Na tu zbyde holt ta senilita. Ovšem řekla bych, že bývají senilní a protivní i dědkové. Ovšem někteří to holt o sobě nevědí.