Pasivní agresivita partnerky je to nejhorší, co se ve vztahu může stát

:-) Když je manželství muzeem kostlivců ve skříních... :-)

Toto je můj manžel, věčně ublížený a manipulující do pocitů viny a nedostatečnosti. Jak může tak cokoli zkritizuje, to kyselo je moc kyselý a ty brambory moc bramborovatý...neumí jednat narovinu. I jeho rodina je taková, tam jsou desetiletí nevyřesené problémy. Když už je opravdu nesnesitelný, jdu si po svém, ale on se mi i tak často pokouší nějak pomstít, urazit mě vtípkem.. Uvažuju o jiném manželovi, už ne o tomto nenávistném fňukalovi.

Život se ženou, které sedí výše uvedený popis, musí být takové malé soukromé peklo. Než žít ve vztahu, který mi přináší jen negativa, to je lepší odejít. A to bez ohledu na to, zda člověk sám zůstane nebo ne. To je v tu chvíli zcela druhořadé.

Dobrý den, je to známé a otřepané, ale platí to! "Každý nám dělá to, co mu dovolíme". Jsem ženatý v pohodě 40 let, ale kdyby se žena, tak ke mně chovala, tak mizím. nemyslím, že bych zemřel sám. Nás poměrně zdravých chlapů důchodců je málo, takže chlapi: "Netrpte, vykašlete se na ni". Jindra

Pokud je dobrá víra na obou stranách, tak hezký vztah se dá budovat za pochodu.

Když to vezmu podle sebe, tak nejhorší variantou je, vytvořit si před vstupem do manželství iluze a pak se provdat za muže se kterým nečekaně dostanete od jeho maminky návod k použití, co rád jí, co rád nemá a ještě k tomu z rodiny, kde se uznávaly jiné vzorce atd. Ale už nic o tom, že i já bych mohla mít nějaké představy o spokojeném soužití. Po "procitnutí" víra v budoucí kompromisy se stala další iluzí, ze které mě vyvedl tím, že po 27 letech odešel za jinou ženu, pak za další a za další. Bohužel nevěděl, že svými odchody svůj "problém" nevyřeší a nakonec zůstal sám.

Pasivními agresory rozhodně nejsou jen ženy, můj tchán byl toho příkladem...to tedy byla síla...

:-) :-) Chtělo by to asi skloubit vztahovou hnusotu s "Pátým pádem voláme!", aby nám diskuse bobtnala. Dumám nad polemickým tichem a nepředpokládám, že dámy, na než se článek bůhví proč jakoby přednostně obrací, ztratily řeč a jdou do sebe, vždyť problém je univerzální a jeho pojetí či řešení je etalonem solidních mezilidských vztahů. :-) :-)

:-) Jen tak na okraj, nějak a proč asi v odborném pojednání chybí velice silný motiv pasivní agrese, a to neúcta a pohrdání, jejichž zárodky jsou navíc zpravidla již v počátcích vztahu...

Umíme si s manželem věci vyříkat a také udělat kompromisy, takže k zásadním konfliktům nedochází. Je to velké štěstí, protože mám kolem sebe hodně známých, u kterých maželství nevydržela anebo drží doslova na vlásku...