Úvodní foto: Jan Zelenka, v textu kliparty

Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ XI

7. 9. 2021

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 7.9.2021 22:12

Ano, paměť je opravdu věc ošemetná. Děkuju za pěkný článek .

Věra Ježková 7.9.2021 21:35

Málem jsem vám zapomněla poděkovat. :-)

Libor Farský 7.9.2021 20:03

Koupil jsem si v antikvariátech několik knih o vylepšování paměti, ale nemohu si vzpomenout kam jsem je dal. Vím jen, že někam blízko mého pracoviště ...

Martina Růžičková 7.9.2021 19:55

Prima jste téma paměti zpracovali. Taky mi ta moje dává zabrat!

Irena Mertová 7.9.2021 18:19

Hezké zamyšlení. U mne tedy paměť někdy nevalná. Ovšem Věro, potěšila jsi mne těmi "dveřmi" - prostě jsou magické :-) .

Vladislava Dejmková 7.9.2021 16:34

Ano, paměť to je “téma”. Snažim se ji trénovat, ale mezírky se také objevují. Nezapomínat na domluvené termíny mi pomáhá mobil. Všechno si tam zapisuji a on mi to s pŕedstihem připominá. Používám i papírky, na které si píšu, co je třeba nakoupit. Ale občas zapomenu doma ten papirek…

Anna Potůčková 7.9.2021 11:58

Mnohdy si ze své paměti dělám legraci. Několikrát se mě stalo, že jsem si položila "někde" brýle a ne a ne si vzpomenout kde. A tak se vracím, kudy jsem prošla. Ale co se stalo v mých 16,20,25 ti letech, tak na to si vzpomenu hned. Zvláštní to je alespon z mého pohledu

Naděžda Špásová 7.9.2021 11:26

Na něco mám paměť jako slon, hlavně na křivdy. Jinak už to není, co to bývalo, útěchou mi může být to, že v tom nejsem sama, je nás mnohem víc. :-)

Jitka Hašková 7.9.2021 11:22

Velmi hezké, děkuji.

Daniela Řeřichová 7.9.2021 11:04

Hezká úvaha. Myslím, že na tomto portále jsou lidé s výbornou pamětí. Osobně jsem prototypem vzpomínkového optimismu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha