Padesátka je čas zúčtování. Ukáže se, jakou má kdo kondici

:-) Řečeno s Písmem, většinou nám uniká smysl božího díla a jen zdánlivá potřeba nám klidně zabrání dělat, co umíme a můžeme, konečně opravdové vlohy a talenty v nás dokáží spát celý život. Jak napsal vcelku milosrdně jistý Altenberg, "bůh bdí v géniích a dřímá v ostatních lidech", podle Švejka to stačí... :-)

V padesáti jsem na tom byla rozhodně mnohem líp než ve třiceti a v šedesáti líp než po sedmdesátce. Pořád sbírám zkušenosti, které snad dokážu využít v životě příštím. Nepochybuji o tom, že každý dělá jen to, co umí, může, ale hlavně potřebuje. A potřeby máme různé. :-)

:-) Hermeneutických a sémantických výletů bych se zdržel, psychosomatická kondice stejně není otázkou zdravotní, leč obchodní. Za starých časů se stal jistý akademik, hlásající rentabilitu zdravotních nákladů, psancem pro domnělý cynismus a misantropii. Když to pak někdo spočítal, ukázaly se především proplýtvané prostředky, kterými se mohl zdravotní systém stále ještě rentabilně futrovat. Leč: Logika je plebejský způsob myšlení; mocní a vlivní se bez ní obejdou. G. L. :-)

Co to je, když "zdraví zradí"? Je to pouhý nesoulad mezi Duší a Rozumem, nebo spíše vítězství Rozumu, bez ohledu na následky ♥

I já úplně souhlasím s příspěvkem pana Milana*. Přirozená fyzická aktivita je pro každý věk tou nejlepší rozcvičkou a skutečně udrží člověka fit, ale jak píše paní Soňa - pokud zdraví nezradí...

:-) Je taky dobré neohýbat příliš při psaní pijácký loket, loket možná vydrží, ale článek je pak plný překlepů :-)

Již musím naslouchat svému tělu a poděkovat mu. Pohybu kolem baráku a zahrady je skutečně dost. A když se se přidají procházky se psy, ranní protažení, zaplavání si a j. není skutečně o pohyb nouze. Spíše ničí v produktivním věku sedává práce, či práce fyzicky náročná. Nyní v dů chodu, pokud tělo a zdraví nezradí, je to krásné.

Také s příspěvkem pana Milana souzním a přidám jednu příhodu: Stříhala jsem živý plot, sice elektrickým plotostřihem, ale..... Šly kolem procházkou dvě "dámy" z města, toho času na dovolené: Ona: To máte drátěný plot prorostlý živým plotem?" Já: "Ano". Ona: "Tak to si takhle alespoň ušetříte práci." Já: ???? Ona: "No, že ho nemusíte natírat." Já: "Stříhala jste někdy živý plot?" Ona: "No nestříhala." Já s :-): "Tak to potom chápu, kdybych před dvaceti lety věděla, co údržba živého plotu obnáší, tak bych ten drátěný raději jednou za pět let natřela." Dámy odkráčely a já pokračovala v práci. A že ten život je někdy docela komický :-) :-)

Nordic walking? Joga? Jízda na kole? :-) Pohybovou terapii jsem si naordinoval sám. Jako bývalý voják (ne ten z černých baronů) jsem měl pohybu víc než dost. Každý den s ,,kluky" na rozcvičce 5 km. Musado... Třicet kilometrů přesun. Nebyl problém. Teď se motám kolem baráku. Zrýt záhon, překátrovat kompost, pětikilometrová ,,procházka" na houby, nechat odpočívat štípačku a sekat ručně... ze štaflí nahoru a dolu při prořezávání stromů... a tak bych mohl pokračovat. Jo a sekání, byť sekačkou nebo křoviňákem. Tedy někdy... za ranní rosy si tiše nabrousím kosu a jako za starých časů... ,,ššš...ššš..." Víte jak zní kosa kopírující trávu? A jak ta tráva voní? A jak vám pak chutná bílá káva s chlebem a máslem, když všichni ostatní ještě spí? :-) To je rozcvička. To je pohyb našich tátů a dědů a pradědů. Jo, jo, jo... líbí se mi když potkávám ty babče z města, ve sportovním s těmi ... holemi. Projdou kolem, ale zastaví se. Dáme se do řeči. Opřu se o kosu. Víte , že jsou to vesměs ,,ámosky"? Tedy učitelky? No tak lidi z města chápu, ale přece jen nedám dopustit na tu přirozenou fyzickou aktivitu, kdy obracíte seno, ryjete záhony... a večer jste tak utahaní, že po sprše nemáte náladu na žádnou Ordinaci, československomongolskoafrickošou, ale usnete znavení s J.Š.Baarem na hrudi. :-) Přidám k tématu jeden vtípek. ,,Sport skutečně omlazuje. Moje sousedka aktivně posiluje. V šedesáti vypadá jako padesátiletý chlap." ;-)

Tak tohle zúčtování mám dávno za sebou. V padesáti jsem byla ustaraná babka :)