Papuchálek (Puffin) svá hnízdiště opustil, polární záře však na mne mrkla

Ačkoliv jsem po listopadu cestovala dost, tak na severu Evropy jsem nebyla vůbec nikdy. Island mě kdysi lákal a ani by mi nevadilo chladno, nejsem "středomořský" typ. Nyní už mám na tento typ země poněkud jiný pohled, nevím, jestli to má původ v prožitém zemětřesení v Albánii, ale řekla bych, že k takové krajině mám posvátnou úctu mísící se poněkud s neklidem až strachem. Zvláště z vulkánů, asi jako jinde z oceánu. Je to určitá nabytá porucha. To mnozí azi těžko pochopí. Vy píšete, Jano, velmi poeticky, máte obrazotvorný a rozsáhlý slovník. Působí to velmi poutavě.

Přestože krajiny bez stromů se mi nelíbí, musím uznat, že islandská krajina má zvláštní nepřehlédnutelné kouzlo, které vnímám z vašich fotografií. Nevím proč, ale zajímalo by mě, jaké jste tam vnímali vůně. Tak nějak mi chybí k dokreslení toho, co mohu vidět na krásných fotografiích. Jsem ráda, že íčkaři hodně cestují a jsou ochotni o své postřehy a fotoúlovky se s námi podělit. Díky.

Moc hezký pohled na Island i pěkné povídání - viděno vašima očima . Určitě si článek i fotky prohlédnu vícekrát i proto, že se tam už asi nevypravím. BRAVO !

O tom, že slovní spojení “magické místo” opravdu funguje jsem se na svých cestách přesvědčila jen jednou v životě a to právě na Islandu. Takhle zvláštní země si mě přitáhla jako magnet. Ono to mezi sopkami, všude přítomnou lávou, gejzíry, vodopády, fjordy a dalšími divy přírody asi ani nijak nejde. Děkuji za zajímavý článek a krásné fotky i za potvrzení, že ta magie stále funguje.

Parádně jsem se pokochala fotografiemi. Návštěva Islandu mi už asi "nehrozí", ale musím se přiznat, že bych tam také fotila ráda. Zaujal mě i trochu jiný pohled na tuto zemi . Je zajímavý a rozumím mu.

Jedním slovem: nádhera.

Nádherné fotografie. Island byl kdysi náš sen, neuskutečněný, tak jsem se díky vám podívala dnes.