Jsme Homo sapiens non communicantes?

My také a je to lepší, alespoň se manžel prostřednictvím íčka dozví, bez případných sporů, co má doma :-) :-) :-)

Tohle už máme za sebou, čučíme každý do svého kompu a je klid. Je otázka, jestli je to lepší :-))

Klidně bez pardonu, názorové rozdílnosti se meze nekladou, tedy alespoň doufám :-) :-)

No ani muž nemusí mluvit odborným jazykem, aby vznikl konflikt. Vzpomněla jsem si na jednu z mnoha....na to my ženy máme asi zvláštní talent.... situací u nás. Mám na mysli situace, při nichž jsem pěnila vzteky. Cestou z víkendu...pro mě jako vždy vysilujícího.... velká zahrada, vaření, zavařování..... kuchyň a pozemek byly MOJE doména....mě to bavilo.....na mě bývalý povídá....tak se mi zdá, že dole něco klepe. Rozuměj....pod autem. Já to neslyším,přiznala jsem poctivě. Navíc nejsem automechanik, pomyslela jsem si....i kdybych to slyšela,bylo by mu to k ničemu. Vylezeme z auta, já plné tašky...tam jsem táhla nákupy, pro ně jsem chodila sama a pěšky, zpět jsem táhla špinavé prádlo, výpěstky, zavařené sklenice, večeři rodina taky bude chtít....on nelenil, klekl si a na těch čtyřech na mě halekal....no pojď se podívat,tady asi visí něco, co tu nemá být. Rozhodla jsem se po sídlišti a s útrpným tónem mu povídám,no já snad tady nebudu vystrkovat zadek do světa, a stejně tam taky houby uvidím,v životě jsem pod auto nekoukala. Já i děti jsme si poslechly přednášku o tom, jak on se stará a já se nestarám, co on má s námi starostí, které já si nepřipouštím, prostě mlel a mlel. Již poněkolikáté jsem potlačila chuť poslat ho kamsi, odtáhla tašky ke vchodu, pak domů, roztřídila věci, naplnila pračku, udělala jídlo, vykoupala děti, on posléze přitáhl domů a jako vždy se jal situaci řešit s rodiči. Jestli myslíte, že to tím skončilo, tak jistě ne. Tchýně mi při první příležitosti s despektem řekla, já se ti holka divím, ty seš doteď snad nic nenaučila, ty vůbec nejsi diplomat, měla ses podívat a říct no ty jsi hlava, ono tam asi opravdu něco je, tys měl pravdu a já to neslyšela...on by byl spokojenej a ty bys měla pokoj. No, maminko,povídám dopáleně, já tady nebudu hrát žádný divadlo pro sousedy, za chvíli snad bude chtít, abych vlezla pod auto dočista,já mu taky necpu pod nos potraviny, když vařím, zda se mu zdají čerstvé, já na čtyřech na ulici být odmítám. Tchýně si povzdechla, co s takovým materiálem. Co si vozí zadek na chalupu a neumí podpořit starostlivého řidiče. Po rozvodu mě jednou chytla sousedka zdola a povídá. Teda já jsem vás vždycky obdivovala, s jakým klidem jste tahala tašky do auta a jak jste seděli a čekali i s dětmi, až ten váš konečně vyleze že vchodu a milostivě nasedne. Řeknu vám, vy teda máte svatou trpělivost. Jo, povídám, to jsem ji měla až moc dlouho.... Dneska jezdím na chalupu s mladými. A i když tam vařím a dělám na zahradě, i když mi je jednou tolik, vůbec nejsem tak utahaná, jako jsem bývala tehdy. Dílem je to asi tím, že nade mnou nestojí někdo, kdo mě poučuje, jak se správně dělá to co ono a sám ani nehrábne. A myslím, že kdybych po něm tehdy, kdy jsem na té zanedbané planině zryla první záhon a on na mě ječel, že tahle se jahody nesázejí, mrskla motykou nebo rýčem, byla bych si ušetřila plno dalších problémů....

Pane Kotasi, nevím komu děkujete, ale to nevadí. Tím, "Hezky jste to napsal.", jsem původně měla na mysli autora fejetonu, ale budiž :-)

Fejeton se mi líbí. Děkuju. Mám ráda když je vtipný. Vtipy a humor jsou asi vzácná komodita..

Hezky jste to napsal. Mám štěstí, že mě životní podmínky přiměly žít život 2 in 1. Fotbalu, ani sportu obecně, sice nerozumím, ale vím, že není čokoláda, jako čokoláda, nebo obalovačka jako obalovačka, ale i s tím mívají někteří muži problém se vyrovnat :-) :-)

Opět jsem se pobavila. Obdobné dialogy, kdy se problém zvrhne v diskuzi na míle vzdálenou od původního předmětu, zažil určitě každý. Co ale stojí za pozornost, že autor začíná rozhovorem mezi mezi Marcelkou a Janem a diskuzi energicky ukončuje Dáša. Možná kamarádka nebo tchýně? A proč ne? Pane Tomáši, těším se na pokračování. Moc se mi líbí Vaše ilustrace. :-)

Něco mi to připomíná, díky, opět jsem se pobavila.