Spokojenost přichází kolem šedesátky. Platí to i pro způsob, jakým bydlíme

My s manželem se již blížíme k důchodovému věku, a tak jsme se pustili do rekonstrukce chaty kam se chceme v důchodu přestěhovat a pěstovat na zahradě ovoce i zeleninu. Proto jsme si nechali naistalovat tepelné čerpadlo a topení do podlahy a aby byla chata co nejvíce energeticky úsporná, a tak nám poradil kamarád stránky https://www.jis.cz/, kde jsme si vybrali nová okna.

Nejhorší to bylo mezi 52. až 55.rokem, ale od 55 dál mě to baví čím dál víc :-)

Každý je starý tak jak se cítí a záleží na mnoha životních okolnostech.

Sedmdesát sedm za dveřmi, ale stále je to jen číslo. Kéž by mi tento " stav těla i duše " ještě pár let vydržel..

Jsem teď v důchodu opravdu spokojená. Spadly ze mě veškeré starosti, které jsem zažívala při práci, máme dospělé, šikovné a soběstačné děti a zatím (musím zaklepat) zdraví slouží, takže je to fajn.

Pan Nebuželský mi něco připomněl. Tatínkovi kamarádky bylo sedmdesát, když jsme se společně vydali udělat větší úklid jeho více než devadesátileté mamince, naprosto samostatné , žijící v garsonce. Po umytí oken, vyprání záclon táta vylezl na štafle a začal řasit záclonu. Babi stojí pod ním se založenýma rukama a zaujatě jej sleduje. Děda znejistěl: ,,Co je mami, dělám to špatně?" ,,Ne, ne Honzíku, já se jen dívám jak to děláš. Víš až tu jednou nebudeš tak abych věděla jak to pověsit." Takže by bylo zajímavé vědět jak se cítila a jak přemýšlela v šedesáti. :-)

Jak se říká, strach je "sviňa". Ono se to nejen říká, on je to holý fakt. Po svých životních zkušenostech vím, jakou moc měla a stále má síla myšlenky. Není jednoduché žít v kukle, s myšlenkami vlastní nedokonalosti a zároveň ukřivděnosti jen proto, že mi ti "dokonalí" moji nedokonalost předhazují. Obecně se tomu říká, házení klacků pod nohy. Ale ono opravdu není snadné pochopit, že ony zmíněné "klacky" jsou opět pouhým výplodem mých myšlenek. Teprve v pětapadesáti, po třetí operaci páteře, coby invalidní důchodce, jsem s pomocí svých myšlenek vzala život do svých rukou a musím říci, že z počátku to šlo velmi ztuha. O deset let později se mým vstupem "na výsluní" stal tento internetový portál. Pamětníci, ať už "zleva či zprava" určitě pamatují, jak to první tři roky silně drhlo, ale s odstupem času to beru, obzvláště v tomto věku, jako nejlepší školu života. Dnes je mi o sedm let víc, jsem zdravá, šťastná, spokojená i "s bydlením" a zase se najdou tací, kterým se to nelíbí, ale to už není záležitost, kterou bych měla potřebu řešit. Jsem s pozitivními myšlenkami ve své síle a to je pro mě to nejdůležitější ♥

Že mi to nějak nepřišlo. Šedesátka přešla, ještě asi deset let jsem pracoval, potom sedmdesát, pořád v pohodě, pomalu se přibližuje osmdesát. To bych byl teprve rád. Mám kamaráda se kterým chodím, na trasy, zoomu je osmdesát a ten čeká kdy už bude starej", tak bych to viděl. Potom si napíšeme :-)

:-) ...a na noční stolek "Nadějné vyhlídky" a "Zločin a trest"... :-)

Po sedmdesátce to také ještě jde, ale občas docela ztuha. :-)