Pleteme, šijeme, háčkujeme. Návrat obliby ručních prací je zdraví prospěšný
Ilustrační foto: Ingimage

Pleteme, šijeme, háčkujeme. Návrat obliby ručních prací je zdraví prospěšný

26. 10. 2021

Mladé ženy a dívky se vracejí k zábavě svých babiček a matek. Vlastnoruční výroba oblečení a doplňků se stala trendem. Už to není nutnost, obchody jsou přeplněné zbožím. Jde o vymezení se vůči byznysu s lacinou, nekvalitní, rychloobrátkovou módou.

Babi, mami, naučte mě plést. Ta věta zaznívá čím dál častěji. Na internetu jsou hojně navštěvované stránky s radami a videokurzy na různé ruční práce. Kdo nemá někoho, kdo by poradil a naučil, využívá právě tento způsob. Žijeme v době velkého návratu k ručním pracím. Je to jev, ke kterém se už vyjadřují i psychologové. Dá se totiž za ním hledat mnohem více než jen touhu uplést si nový svetr. Ta je totiž zpravidla podružná, nepodstatná. V této době ani tak nejde o svetr, ten si můžeme kdykoli koupit a zpravidla jich máme spoustu. Jde o to dostat se do pohody, oprostit se od okolního světa, který se čím dál více lidem jeví příliš rychlý, technický, nepřátelský.

Jeden zahraniční výrobce vlny dělal prostřednictvím internetu rozsáhlý průzkum mezi svými zákaznicemi. Ptal se jich, proč pletou, háčkují, vyšívají a podobně. Ženy často uváděly, že je ruční práce odvádějí od stresu, úzkosti, přinášejí jim pocit pohody, ba přímo štěstí. Mnohé tvrdily, že si tak zlepšují paměť, učí se koncentrovat a dokonce i řešit problémy. Sedmdesát čtyři procent účastníků dotazování uvedlo, že je ruční práce odvádějí od negativních myšlenek a zároveň je při nich napadají myšlenky nové, zajímavé, které často uplatní v práci, v jiných oblastech života.

Ne nadarmo se ruční práce už řadu let používají jako jedna z forem terapií pro lidi trpící různými potížemi. Málo se však ví, že se tento druh terapie začal využívat po první světové válce a byl cílen na muže. Přesněji na muže, kteří se vrátili s nesmírně traumatizujícími zážitky z bojů. Mnozí blyi zranění, ve velmi špatném psychickém stavu, neměli pracovní uplatnění. Ve Velké Británii jim byly nabízeny rukodělné činnosti. Mohlo by se zdát, že se drsní muži vracející se z války takové nabídce vysmějí, ale opak byl pravdou. Mnozí to brali jako rozptýlení, mnozí jako možnost malého přivýdělku, pro mnohé to byl způsob, jak si začít rozhýbávat ruce, učit se zase koncentrovat, zklidnit myšlenky, postupně se vracet do světa, ve kterém nehrozí každou vteřinu smrt.

„Ruční práce se nám osvědčily při terapiích pro lidi s psychickými potížemi,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory. „Vypozorovali jsme ale ještě jeden zajímavý jev. Když děláme pro uživatele seniorských domovů různé akce, aktivity, lidé se při nich občas hašteří, zkrátka dámy vyššího věku se dovedou pěkně zhádat kvůli maličkostí. Ovšem, když jde o setkání, u kterého se plete či háčkuje, zavládne vždy klid, pohoda. Pustíme si relaxační hudbu, dámy si povídají v klidu, vysvětlují nám mladším, co a jak správně dělat. Najednou jako by se oprostily od malicherností a přestanou řešit, zda otevřít či zavřít okno nebo zda polévka byla či nebyla příliš hustá. Při ručních pracích se najednou všichni máme rádi,“ vypráví.

Proběhly studie, jejichž závěrem je tvrzení, že pletení snižuje krevní tlak a vytváří efekt srovnatelný se cvičením jógy. „Člověk se při něm dostává do stavu proudění, jeho myšlenky přirozeně plynou a u mnoha lidí to má dokonce vliv na to, že přestávají vnímat chronickou bolest či jiné zdravotní obtíže“ tvrdí Mihaly Csikszentmihaly, maďarský psycholog, který prováděl výzkum na toto téma ve Spojených státech.

Možná se někomu může zdát legrační, že někdo zkoumá něco tak přirozeného a běžného jako je pokus uplést si čepici. Jenže zároveň se jedná o jednu z ukázek, jak se společnost mění a zároveň se lidé stále vracejí k takzvaným kořenům. Potřebují pustit do svých životů to, co v nich předchozí generace běžně měly. A tak se nyní čím dál častěji stává, že se domlouvají partičky mladých kamarádek, po večerech se scházejí, společně háčkují, pletou a povídají si. Nemají u toho televize, notebooky, mobily. Prostě si dělají společné večery, podobně jako když se kdysi ženy scházely třeba při draní peří.

hobby zábava
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Šila jsem , pletla i háčkovala. Ale s nemocnou páteří / hlavně krční/ to je hazard se zdravím. Taky ještě vezmu háček do ruky a vytvořím obaly na ramínka, ale vždy mne to ztrestá.. Marie, všimla jsem si tvých kapsiček a pouzdýrek, taky to tak mám..
Věra Ježková
Dřív jsem pletla a háčkovala hodně. Před pár lety jsem toho nechala a už se k tomu nebudu vracet. Neumím si ale představit, že bych si u toho povídala. Mívala jsem jen zapnutou televizi jako kulisu, jinak jsem se soustředila na práci.
Vladislava Dejmková
Já se přiznám, že jakmile přijde podzim a skončí práce na zahradě, přesedlám na ruční práce různého druhu. V posledních letech je to zejména háčkování. Vyrábím tak originální darky na vánoce. V posledních letech to byly košíky ze špagatové příze, háčkované šátky na krk, zimní čepice a čelenky, něžné háčkované velikonoční a vánoční ozdoby. Letos jsem začala vyrábět polštáře z speiální puffy příze, která se spletá jen prsty (bez háčku). Doufám, že moje blízké překvapím i potěším. A pro vnučku háčkuji na panenku.
Danka Rotyková
K ručním pracím se určitě některé šikovné ženy vrací, u nás seniorek je to časté a pochopitelné. Rády jsme kdysi vytvářely to, na co nám chyběly peníze, a nebo to, co nebylo v obchodech. Pamatuji si, jak jsem jako novopečená maminka pletla svému chlapečkovi na zimu takový kabátek s kapucí, zakončený dole u nožiček jako pytel. Byl podzim a v časopisu Burda jsem viděla něco podobného. Byla jsem tím tak nadšená, že jsem každou volnou chvilku pletla. Výsledek byl přímo úžasný. Pytlový kabátek s kapucí obdivovali všichni, včetně sestřičky v dětském středisku. Po letech se moje výrobky zalíbily i mé neteři, mamince maleho chlapečka. A to už bylo pár let po revoluci, kdy už i u nás bylo pěkné zboží. Ale dnes potkávám spoustu malých dětí (naštěstí i navzdory Covidu), ale na dětech ani na maminkách ručně vyrobené kousky oblečení nevidím. Ale věřím, že stále ještě takové šikovné ženy existují (viz článek), jen je ze svého okolí neznám.
Marie Měchurová
Poslední dobou se těším na zimu. Zatopíme v krbových kamnech, pustím si v TV biatlon nebo jiný zimní sport a do ruky vezmu háček nebo jehlice. Letos to budou převozu na sedačku. Ráda zhotovuji i menší věcičky - čelenky, obaly na mobil, brýle..
Anna Potůčková
Prakticky od svého dětství jsem měla ráda ruční práce a zejména pak pletení. Dříve jsem také vyšívala, kamarádce dokonce i peřinky do kočárku a když byl manžel po úrazu, tak jsem začala háčkovat na přilepšení do rodinného rozpočtu dětské čepice. Jistě mnozí si vzpomínají i na gobelíny od Tapico, a stejně tak se vyráběly také koberečky a předložky. Ruční práce je krásná záliba, člověk při ní přijde na jiné myšlenky ale hlavně každý kousek takto vyrobený je originál.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.