Pleteme, šijeme, háčkujeme. Návrat obliby ručních prací je zdraví prospěšný
Ilustrační foto: Ingimage

Pleteme, šijeme, háčkujeme. Návrat obliby ručních prací je zdraví prospěšný

26. 10. 2021

Mladé ženy a dívky se vracejí k zábavě svých babiček a matek. Vlastnoruční výroba oblečení a doplňků se stala trendem. Už to není nutnost, obchody jsou přeplněné zbožím. Jde o vymezení se vůči byznysu s lacinou, nekvalitní, rychloobrátkovou módou.

Babi, mami, naučte mě plést. Ta věta zaznívá čím dál častěji. Na internetu jsou hojně navštěvované stránky s radami a videokurzy na různé ruční práce. Kdo nemá někoho, kdo by poradil a naučil, využívá právě tento způsob. Žijeme v době velkého návratu k ručním pracím. Je to jev, ke kterém se už vyjadřují i psychologové. Dá se totiž za ním hledat mnohem více než jen touhu uplést si nový svetr. Ta je totiž zpravidla podružná, nepodstatná. V této době ani tak nejde o svetr, ten si můžeme kdykoli koupit a zpravidla jich máme spoustu. Jde o to dostat se do pohody, oprostit se od okolního světa, který se čím dál více lidem jeví příliš rychlý, technický, nepřátelský.

Jeden zahraniční výrobce vlny dělal prostřednictvím internetu rozsáhlý průzkum mezi svými zákaznicemi. Ptal se jich, proč pletou, háčkují, vyšívají a podobně. Ženy často uváděly, že je ruční práce odvádějí od stresu, úzkosti, přinášejí jim pocit pohody, ba přímo štěstí. Mnohé tvrdily, že si tak zlepšují paměť, učí se koncentrovat a dokonce i řešit problémy. Sedmdesát čtyři procent účastníků dotazování uvedlo, že je ruční práce odvádějí od negativních myšlenek a zároveň je při nich napadají myšlenky nové, zajímavé, které často uplatní v práci, v jiných oblastech života.

Ne nadarmo se ruční práce už řadu let používají jako jedna z forem terapií pro lidi trpící různými potížemi. Málo se však ví, že se tento druh terapie začal využívat po první světové válce a byl cílen na muže. Přesněji na muže, kteří se vrátili s nesmírně traumatizujícími zážitky z bojů. Mnozí blyi zranění, ve velmi špatném psychickém stavu, neměli pracovní uplatnění. Ve Velké Británii jim byly nabízeny rukodělné činnosti. Mohlo by se zdát, že se drsní muži vracející se z války takové nabídce vysmějí, ale opak byl pravdou. Mnozí to brali jako rozptýlení, mnozí jako možnost malého přivýdělku, pro mnohé to byl způsob, jak si začít rozhýbávat ruce, učit se zase koncentrovat, zklidnit myšlenky, postupně se vracet do světa, ve kterém nehrozí každou vteřinu smrt.

„Ruční práce se nám osvědčily při terapiích pro lidi s psychickými potížemi,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory. „Vypozorovali jsme ale ještě jeden zajímavý jev. Když děláme pro uživatele seniorských domovů různé akce, aktivity, lidé se při nich občas hašteří, zkrátka dámy vyššího věku se dovedou pěkně zhádat kvůli maličkostí. Ovšem, když jde o setkání, u kterého se plete či háčkuje, zavládne vždy klid, pohoda. Pustíme si relaxační hudbu, dámy si povídají v klidu, vysvětlují nám mladším, co a jak správně dělat. Najednou jako by se oprostily od malicherností a přestanou řešit, zda otevřít či zavřít okno nebo zda polévka byla či nebyla příliš hustá. Při ručních pracích se najednou všichni máme rádi,“ vypráví.

Proběhly studie, jejichž závěrem je tvrzení, že pletení snižuje krevní tlak a vytváří efekt srovnatelný se cvičením jógy. „Člověk se při něm dostává do stavu proudění, jeho myšlenky přirozeně plynou a u mnoha lidí to má dokonce vliv na to, že přestávají vnímat chronickou bolest či jiné zdravotní obtíže“ tvrdí Mihaly Csikszentmihaly, maďarský psycholog, který prováděl výzkum na toto téma ve Spojených státech.

Možná se někomu může zdát legrační, že někdo zkoumá něco tak přirozeného a běžného jako je pokus uplést si čepici. Jenže zároveň se jedná o jednu z ukázek, jak se společnost mění a zároveň se lidé stále vracejí k takzvaným kořenům. Potřebují pustit do svých životů to, co v nich předchozí generace běžně měly. A tak se nyní čím dál častěji stává, že se domlouvají partičky mladých kamarádek, po večerech se scházejí, společně háčkují, pletou a povídají si. Nemají u toho televize, notebooky, mobily. Prostě si dělají společné večery, podobně jako když se kdysi ženy scházely třeba při draní peří.

hobby zábava
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) :-) Snad potěším stíhače mých komentářů zmínkou, že jsem ozdravně prožíval psychomotorický účinek ručních prací od útlého dětství; skoro do pěti let jsem strávil život v nemocnici pro komplikované ušní onemocnění, spontánní dětské činnosti byly velmi omezené, součástí ergoterapie předškoláků byly rozmanité ruční práce včetně vyšívání, pletení, tkaní, technická a výtvarná tvořivost, při podchycení zájmu jsme se někteří v pěti letech naučili číst a stihli i základy psaní, psal se rok 1957... Jehlu s kanavou, jehlice a šicí stroj jsem sice během prvních školních let opustil, mistrovou mi byla starší sestra, ale dosud si pěstuji psychickou kondici samozřejmým střídáním hrubé a jemné práce, protože jsem "utrpěl" radost z činností, na které jsem si troufl a osvojil si je, a to při běžném rodinném a pracovním životě. Nebylo mi zatěžko starat se o knihovny a mazlit se sakumprásk s knihami či montovat na pásu traktory, domácí práce všeho druhu byly samozřejmostí, i praní a žehlení mi svěřovala už matka, s kalhotami, košilemi a plizovanými sukněmi neměla trpělivost jako já. Ruční práce jsou krásné, bez nich bych byl blbější. :-) :-)
Marcela Pivcová
Také jsem se dříve hodně věnovala ručním pracem - pletení, háčkování a vyšívání patřilo k nejoblíbenějším. Stále mám ještě v bytě některé ze svých tehdejších výrobků. Bohužel už hodně dlouho se těmito činnostmi nezabývám. Důvodem byl nedostatek času. Když teď vidím různé pěkné výrobky, trochu mě to mrzí a přemýšlím o návratu k ještě nezapomenutému koníčku. Jen nevím, nemám-li dnes času ještě o něco méně.
Zdenka Jírová
Maminka mne naučila šít, vyšívat, plést i háčkovat. Všechny své znalosti jsem využila ve své rodině se dvěma dcerami. Vyšívala jsem moc ráda, dodnes mám schovaný ubrus s výšivkou cubuláku, který jsem na něm také servírovala. Pletla i háčkovala jsem všechno možné, jen nyní už nemám tak šikovné ruce a špatně vidím. Ale menší věci ještě zvládnu. Je to příjemná činnost, pletu u televize.
Naděžda Špásová
Od dětství jsem manuálně zručná, jako dítě jsem vyšívala, jako slečna jsem šila a pletla. Plést jsem se naučila na střední, spolubydlící na intru mě to naučily a od té doby mě pletení nepustilo. Šít jsem přestala, finančně se to nevyplatí, ale leccos opravit na stroji umím pořád. No a háčkovat sice umím, ale moje silná stránka to není.
Margita Melegova
Driv jsem pletla, sila, vysivala, hackovala ale priznavam bez muceni dnes mne to nebavi ale nic neodmitam a mozna mne to zase chytne.
Helena Přibilová
O ruční práce jsem se zajímala už od dětství, studovala jsem na oděvní škole a textilní tvorbou jsem se zabývala až do nedávné doby. Mám totiž artrózu v prstech rukou, a tak se už nemohu tolik věnovat právě pletení, háčkování nebo vyšívání.
Jana Jurečková
Obdivovala jsem svou tetu. Háčkovala i pletla u televize. Uměla ponožky i záclony, vyšívala obrazy. Já jsem si koupila jehlice a vlnu, když začla 1. koronavirová pandémie. Upletla jsem si čepici a chňapky do kuchyně. Pletli jsme kdysi ve škole a já se jen ujistila, že jsem to nezapomněla. Baví mě to pořád, krásný relax na doma...
Marie Faldynová
Pletení mě bavilo asi ze všeho nejvíc, uměla jsem i něco ušít na děti a na sebe, teď už pletu jen po chvilkách aby mne nebolely ruce a záda, ale baví mě to pořád.
Alena Tollarová
Já jsem naopak musela přestat plést, abych si zdraví neohrožovala. Práce s jehlicemi nedělala dobře mému srdci. A tchyni, která pletla celý život, se na stará kolena začaly při pletení dělat červené boule na pažích; taky musela přestat.
Marie Ženatová
V mládí při cestování vlakem do vzdálené internátní střední školy nás jezdívalo víc a všechny jsme v té době většinou pletly a při tom si vesele povídaly. Ale tehdy ve vlaku pletlo i hodně starších cestovatelek. Dnes když jedu ďelší cestu vlakem tak vidím téměř u všech věkových kategorií jen ťukání do chytrých telefonů a mlčení ? Postupně jsem se naučila všechny možné ruční práce a oblékala levně celou širší rodinu. Teď už spíš pletu jen ponožky, ale před několika roky dostala na vánoce jedna z mých vnuček vlnu s jehlicemi. Její maminka ani druhá babička nepletly a tak jsem jí jen začala plést šálu, naučila hladce a obratce a ona se postupně vypracovala tak, že plete překrásné věci podle návodu na internetu, ale je šikovná na všechny ruční práce. Ovšem jejím rodičům začalo vadit, že u toho moc sedí, tak v prázdniny a volné dny už druhým rokem brigádničí jako průvodkyně ve sloupsko-šošůvských jeskyních - v tomto školním roce bude maturovat na gymnáziu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.