Dušičky nebo Halloween? Dýně je symbol, který rozděluje společnost

MÁM RADĚJI JEŽÍŠKA NEŽ SANTA KLAUSE. ŘÍZEK NEŽ HAMBURGER, ALE POKUD SI DĚTI CHTĚJÍ HRÁT S DÝNĚMI, TAK AŤ SI HRAJÍ S ROSTLINOU NEŽ S MOBILEM!!!!

Ode zdi ke zdi.Za "socíku"jsme museli oslavovat VŘSR.Dnes nám pro změnu podobní aktivisté vnucují Halloween. Proberte se už.Buďme konečně sví.

Ozdobit si zahradu vyřezanými dýněmi není nic jiného, než si hezky ozdobit podzimní zahradu. Dušičky si připomínáme v klidu u hrobů svých blízkých. Jediné, co by se mi nelíbilo, by byly masky v tento den. To už není náš zvyk.

Neslavím nepůvodní svátky,pokrmy z dýní jsou výborné, když někdo musí pořád něco slavit,ať si poslouží,my jsme kdysi bývali tlačeni na 1.máj a 17.listopad - a kde je tomu dnes konec....

O hroby našich zesnulých se u nás staráme po celý rok, nejen na dušičky. A na hrřbitovech vídám i o dušičkách čím dál tím méně mladých lidí. Tak snad tahle hezká tradice vydrží. A že by dýně rozdělovaly společnost jsem do této chvíle nikdy neslyšela. Jíme je, s dětmi jsme z nich vyřezávali ozdoby a užili si u toho spoustu legrace. Jedny podzimní prázdniny jsem strávila s vnoučaty ve Walesu v době Haloweenu. Výzdoba ulic a domů byla neskutečně nápaditá a zajímavá. I někteří lidé chodili po ulicích v maskách. Tam se mi to líbilo, ale u nás si to moc nedovedu představit. Navštívili jsme s dětmi jeskyně a i ty byly patřičně nazdobené. Do jedné z podzemních síní jsem vešla jako první, v přítmí jsem si stoupla vedle kostry a čekala na ostatní. V tu chvíli se kostra otočila a řekla mi: "Hallo". Zařvala jsem tak hlasitě, že v tu chvíli bylo místo plné lidí, vyděšeně sledujících, co se tam stalo. Pán v převleku za kostru se mi moc omlouval a nakonec jsme se tomu všichni společně zasmáli. A moji vnuci se mě od té doby každoročně ptají, jestli k nim nechci přijet na podzimní prázdniny.

Společnost nerozdělují dýně, tak to nefunguje, jedinou akceptovatelnou analogií je, že duté hlavy bojují o své místo na slunci. Kdo nevěří, ať k nim běží!

Myslím, že společnost rozdělují jiné symboly. Přidávám se k Eleně a Marii Ž. Ctím odkaz našich předků nejen o Dušičkách. Starám se o několik hrobů v různých městech. Vedu tak i vnoučata. K dýním mám neutrální vztah, ozdobné používám jako dekoraci, chutnají mi i různé pokrmy.

Na hřbitov chodím často při svých ranních toulkách a když vidím, jak na některých hrobech trčí uschlé připomínky minulých dušiček po celý rok, je mi z toho smutno. Ctím Dušičky jako svátky, ale raději mám ticho hřbitova v jiné dny. Halloween nijak neslavím, dýně používám k vaření. Jednu keramickou dýni mám jako podzimní dekoraci na kuchyňském stole a v ní pro atmosféru zapalují svíčku. Dýně k podzimu patří už svou barvou, ale strašidla a americké pojetí Halloweenu je mi naprosto cizí a docela fuk.

Přidávám se k těm, co dýňové podzimní šílenství ignorují. Je mi jedno, kde má halloween kořeny. K nám mi nepasuje. Na svoje předky myslím u fotografií, ale hlavně ve vzpomínkách.

Velmi ráda se procházím v tento čas hřbitovy a vzpomínám s láskou a úctou na ty mnohé mé příbuzné a známé, kteří mne předešli na věčnost. A z veliké dýně, kterou mi dovezl škvagr určitě budu mít zavřeno alespoň 20 sklenic výborného kompotu, z druhé půlky si ho budou vyrábět v rodině syna. A protože se letos švagrovi dýně skutečně vyvedly, tak mi dovezl další obrovskou dýni a tu jsem darovala sousedům, kteří ji už zpracovali a dokonce mi ukázali, jakým způsobem to dělali - každý má totiž na konzervování velmi chutného dýňového kompotu svůj originální a určitě výborný recept*