Literární koutek č. 3: Jak psát glosu

Honzo, děkuji. Líbí! Vaše dopisování s Věrkou mám moc ráda.

Paní Kosťunová, psát v novinářské zkratce, jak to dokázali pánové Čapek a Skácel, není vůbec jednoduché. Já mám spíš snahu text zbytečně roztahovat. Moc rád si čtu v Čapkově rozsáhlé knize "Na břehu dnů", kde jsou jeho texty od roku 1917 až do roku 1938. A Skácelovy drobné prózy, kterým říkal "kurzivky", v knihách "Jedenáctý bílý kůň" a "Třináctý černý kůň", jsou nesmírně poetické a svou formou jedinečné. Tohle tak umět! Díky za návštěvu.

Honzo, napíšu to stručně a jednoslovně. Děkuju.

Díky za pěkné popsání glosy.

Teď jsi si Věrko opravdu spletla pojmy. O plagiátorství přece nejde, jenom o docela velké množství citací skoro v každém článku.

Obvinit někoho z plagiátorství, aniž by to člověk mohl doložit, je velmi hloupé. Za reakce pana Zelenky nejsem odpovědná a všechny je nečtu. / Ivanko, teď čtu po delší době I. Devátou – taky moc pěkné fejetony či glosy. :-)

Věruško ještě pro tebe příklad citace pana Zelenky." Literární obývák u Mlsné Britney.

Jo a s tím citováním by to bylo moc práce. To si ušetřím. Podívejte se sama.

Věruško nic proti Vám , ale zeptejte se pana Zelenky. Jeho reakce na můj článek byla dost neomalená a ještě víc neomalený je s tou svoji husou. Mohla bych proti němu použít také jiný název domácího zvířete, ale to jsem neudělala.

Hano, můžete citovat chytré knihy, z nichž jsou výňatky pana Zelenky, jak píšete? Obávám se, že nikoliv. Na svůj názor na naše dopisování a veršování máte plné právo. Jen stále nechápu, proč jste tak otočila. Začalo to mým článkem o oslovování.