Komůrka a pletení nestačí. Lidé chtějí trávit stáří kvalitně, jejich nároky se neustále zvyšují
Ilustrační foto: Pexels

Komůrka a pletení nestačí. Lidé chtějí trávit stáří kvalitně, jejich nároky se neustále zvyšují

6. 12. 2021

Stárnutí populace se zpravidla popisuje jako hrozba pro společnost. Jenže stejně tak jde o příležitost. Řada lidí se časem může živit službami a obchodem, které souvisejí s potřebami, které lidé vysokého věku budou mít.

Protože už nebude platit, že senior rovná se mlčící stařeček, kterému stačí vejminek a lavička pod jabloní.

Když se mluví o tom, že počet lidí ve vysokém věku, bude každý rok přibývat, zpravidla jsou dotyční popisováni jako nudná masa stejně smýšlejících osob se stejnými potížemi, nemocemi a potřebami. Skutečnost je taková, že mluvíme o lidech, z nichž mnozí po roce 1989 vybudovali kariéry, založili firmy, cestovali, učili se jazyky, studovali univerzity třetího věku, žili aktivně.

„Stárnutí populace vede k tomu, že se zvyšuje a bude se zvyšovat počet lidí v nejvyšších věkových skupinách, osmdesátníků a starších. Bude mezi nimi hodně lidí, kteří budou mít daleko větší nároky na kvalitu péče, než jsme dosud u této věkové kategorie byli zvyklí,“ říká jedna z největších českých odbornic na problémy spojené se stárnutím, gerontoložka Iva Holmerová. „Někdy je tendence považovat lidi určitého věku za stejnou masu lidí, ale ani lidé, kterým je nad osmdesát, jsou nemocní a potřebují pomoc, nejsou všichni stejní. Jsou rozdílní stejně jako jsou rozdílní lidé ve věku třicet nebo čtyřicet let,“ uvedla.

Člověk, který podnikal, cestoval a vzdělával se, sice zestárne a může se stát, že se jeho zdravotní stav zhorší tak, že bude odkázán na pomoc druhých, ale protože byl zvyklý na určitý životní standard, nespokojí se s tím, že mu vystresovaná, unavená pečovatelka položí na stolek krajíc včerejšího chleba a polévku v plastové misce, což je nyní v mnoha domovech seniorů naprosto běžné. Tady je konkrétní příklad, že tato situace se už začíná projevovat. Vypráví pětapadesátiletý muž, jehož otec se před časem dostal do domova seniorů: „Táta je vážně nemocný, sám do domova chtěl. Nebylo snadné získat tam místo, když se to podařilo, byl volný jen pokoj společný s dalším pánem. Táta se rozhodl, že to bere a bude čekat, až se uvolní nějaký jednolůžkový. Jeho spolubydlící je fajn. Je to hodně starý muž, který žil v pohraničí a za války musel narukovat do německé armády. Došel s ní až do Ruska, pak měl po osvobození doma potíže, protože byl považován za kolaboranta. Pak ho komunisté navíc odsoudili v politickém procesu a byl ve vězení. Měl moc těžký život.  Je pokorný, skromný a v domově je spokojen. Chutná mu tam, pochvaluje si, že je tam teplo. Můj tatínek žil jinak, příjemně. Byl zvyklý mít v práci vedoucí pozici, pak podnikal, máma mu dělala perfektní servis, měli dost peněz, cestovali, dobře jedli. Jídlo v domově seniorů mu připadá otřesné, zařízení pokoje taky, vyžaduje za to, že tam nechává celý důchod plus velké příspěvky na péči, mnohem lepší servis. Je náročnější a já se mu nedivím. Prostě má jinou životní zkušenost, jiné představy, jiné nároky.“

Skupina odborníků na problematiku stárnutí populace zpracovala zprávu nazvanou Transformation of the Future od Agegin, která mimo jiné upozorňuje na to, že generace, která bude časem tvořit početnou skupinu velmi starých seniorů, je jiná, než bývali hodně staří lidé v minulosti. „V Evropě a řadě jiných míst světa lidé žijí déle, než kdy dříve. To jim otevírá mimořádné možnosti. Mohou mít delší naplňují životní dráhu, nové vhledy, nové perspektivy. Oni se jich nevzdají jen proto, že zestárnou a onemocní,“ uvedl profesor Jean- Pierre Michel, předseda pracovní skupiny, která zprávu pro evropské politiky zpracovala.

Na personál, který bude pečovat o staré nemocné lidi, budou zřejmě kladeny čím dál větší nároky. Dříve osazenstvo domovů pro seniory tvořili lidé zvyklí na tvrdou práci, mnozí prožili válečné útrapy, byli zvyklí žít skromně a po letech prožitých v komunismu rovněž byli zvyklí neprotestovat, neupozorňovat na sebe. Generace lidí, kteří velkou část života prožili v demokracii, bude ve vysokém věku jiná. Méně skromná, méně zakřiknutá.

Může to však být příležitost pro lidi a firmy, které budou chtít nabídnout lepší služby, lepší výrobky právě určené pro lidi vysokého věku. V jednom z domovů seniorů nedávno došlo k poměrně bizarní situaci. Nemocná klientka ve věku přes osmdesát, se zeptala pečovatelek, proč dostává stále bílé pečivo. Byla zvyklá si doma kupovat cereální výrobky, ve vysokém věku se stravovala zdravě, podle moderních trendů. Protože nemá příbuzné, hledala cestu, jak zařídit, aby se k ní takové pečivo dostalo i do domova seniorů. Ptala se, jakým způsobem by si ho mohla objednat, připlatit za ně, chtěla se poradit. Pečovatelky se divily. Jedna z nich řekla: „Proboha, copak takové staré ženské už není jedno jakou dostane housku?“

Stáří a nemoc znamenají, že člověk je donucen změnit život, postrádat spoustu věcí a činností, které mu dělaly radost. Ale neznamená to, že se musí vzdát i toho, co by mu radost mohlo dělat nadále.

„Stárnutí populace by nemělo být viděno jen černě. V tuto chvíli nikdo není schopný říct, jestli méně lidí v produktivním věku bude úplně špatně nebo částečně dobře, protože jsou tady trendy jako je automatizace a méně pracovních míst. Možná, že to, co nás dříve děsí, budeme za třicet let vidět jinak. Důležité je ne to, kolik bude ve společnosti seniorů, ale jak kvalitní naše společnost v té době bude,“ řekl demograf Tomáš Kučera.

Už nyní vzniká řada soukromých projektů, které si kladou za cíl nabídnout lidem vysokého věku příjemné bydlení a kvalitní služby. Možná, že právě v tomto segmentu vznikne řada nových pracovních pozic, příležitostí k podnikání. Jisté je, že lidé, kterým je nyní přes šedesát, se až budou hodně staří a nemocní, nenechají odbýt dva dny starým rohlíkem.

senioři stárnutí
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
P.Patta: ono nějak bylo a zase nějak bude. Můžou se zase zavést domovské listy,nárok na chudobinec a povolení k žebrotě...
Jiří Dostal
:-) :-) Kristepane, já to tušil, že bude válka... :-) :-)
Ivo Patta
Stárnutí populace je pouhý eufemismus pro hromadné vymírání populace. Díky nadměrnému zdanění mezd rodičů vychovávajících děti plus vadně vedenému účetnictví při správě I. důchodového pilíře, se v posledních 25 letech nenarodilo každé třetí dítě do vyrovnané populační bilance. Chybí nám jeden a čtvrt milionu dětí! Díky nedostatku dětí, budoucích plátců daní, je státní dluh nikoliv 42 %, ale 106 % ročního HDP. Počítejte se mnou 2,5 + 3,9 = 6,4 bilionu korun. Již dnes je tunelován státní důchodový systém bezdětnými důchodci (kterým nemá kdo ze sociálního "pojištění" přímo financovat jejich důchody), ve výši 10 % z vyplácených starobních důchodů. Při odchodu početných ročníků tzv. Husákových dětí stoupne tunelování I. důchodového pilíře na 33 %. Co s tím? 1) Správně provést důchodovou reformu, tzn. dát do pořádku účetnictví ve státním důchodovém systému. 2/ Provést reformu daní fyzických osob, aby bylo možno bez problémů pracujícím rodičům zohledňovat v daních 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině (aktuálně je zohlednění cca 20 %, což v úhrnu dělá nadměrné zdanění mezd rodičů 44 miliard korun/rok). Více v nové knize Ekonomům to myslí černobíle.
Olga Škopánová
13.07 A babička odpověděla, aby moje děti měly co zdědit.
Lenka Kočandrlová
Nemám žádné zkušenosti s domovy důchodců,rodiče mi zemřeli poměrně mladí,babičky ani dědy jsem nezažila.Viděla jsem jen ve filmech dost hrozné důchoďáky, většinou s pokoji,kde bylo několik lidí,ve starých zámcích a tak. Předpokládám,že dnes je to již jiné,moderní,na vyšší úrovni. Ale stejně bych se tam nechtěla dostat. Hodně záleží asi na vedení takového domova,jaký je personál, jestli přidělené peníze nerozkrádají,ale skutečně využívají pro blaho klientů, a pod.
Jarmila Komberec Jakubcová
Ani můj otec nar.1895 nežil na vejmínku. Článek mi tak trochu připomíná literaturu z doby vládnutí Marie Terezie /panovnici mi připomněl včerejší seriál na ČT1/. Ve svém věku 75 let stále pracuji a pokud by nebyl svět napaden covidem, tak trávím Vánoce v Austrálii u své kamarádky. Stále se učím hebrejsky, chodím na hodiny anglické konverzace a vůbec žiji aktivním životem.
Hana Řezáčová
Mně přijde článek jakýsi zmatený ... Psát o vejminku v dnešní době? Ani moje babičky (1898, 1901) nebydlely na vejminku - měly svoje bydlení, přátele, chodily ke kadeřnici, někdy i do restaurace na oběd nebo na kávu ... Rodiče si důchodový věk do vysokého stáří přímo užívali. Jezdili na výlety, do lázní, na zájezdy, rodiče manžela zase milovali chatu a zahrádku, tak čas trávili tam a na výletech v okolí - tedy žádná komůrka a pletení - babičky i maminky pletly za mlada, pak na to neměly čas :-) A popis domovů pro seniory? Nevím, kde autorka byla pro informace ... V domovech jsou dietní sestry, které se starají o stravování seniorů, aby strava měla výživovou hodnotu a byla pestrá ... Polévka a starý chleba? To je jak v chudobinci za císaře pána ... Je pravda, že kvalita zařízení pro seniory může být různá, bála bych se soukromých, protože jako výdělečná činnost mi to přijde podezřelé, ale zařízení, tzv. státní musí držet stanovené standardy a rozhodně k obědu suchý chleba s polívkou nehrozí ...
Granda Nekonata
8.45 :-) :-)
Granda Nekonata
11.01 to je na facku :-(
Granda Nekonata
11.24 ad babičky: zaplaťbůh!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.