Ilustrační foto: Pixabay

Dobrou chuť, Péťo

18. 11. 2021

Můj příběh vzpomínky

Autor: Marie Martschini

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 21.11.2021 18:38

Na takový zážitek se nedá zapomenout, Péťa přežil , ale br. :-)

Helenka Vambleki 20.11.2021 09:52

Kamarádka taky chová rybičky a kdysi dávno jim chtěla trošičku přihřát vodu, aby jim nebylo zima...asi nemusím pokračovat, že na ohřívátko zapomněla a rybičky uvařila :-)

Dana Puchalská 19.11.2021 21:59

Líbí... :-) :-)

Eva Mužíková 19.11.2021 21:18

Moc hezké vzpomínání.

Granda Nekonata 18.11.2021 21:49

:-D

Jana Šenbergerová 18.11.2021 20:05

Na zvířenu mých dcer se také nedá zapomenout. Rybičkami jsme začínali. V akváriu nebyl písek, ale kamínky. Ty se proplachovaly vodou ve vaně, která nese známky této činnosti dodnes. A živé niněnky v ledničce, z těch je mi špatně ještě dnes. Oběma láska ke zvířatům vydržela a mají vždy nějaká doma.

Jana Šenbergerová 18.11.2021 20:05

Alena Velková 18.11.2021 15:05

Fakt jste mě rozesmála. Perfektní historka :-))

Martina Růžičková 18.11.2021 12:45

Krutý omyl! Vtipný článek, díky! :-D

Blanka Lazarová 18.11.2021 10:51

Taky jsem pro každou legraci. Rybičky jsme měli také, ale nítěnky se v ledničce vrtěli v misce. Naštěstí !

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Příběh o přátelství

V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku, co je v mém životě důležitější. Zda přátelství, nebo partnerství (neboli láska).

Daniela Lender Chaloupková

Husa a čepice

Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory předjaří válečného roku 1945 v něm vládla mírumilovná atmosféra.

Miroslava Schusterová

Tenkrát ve Studnicích u Hlinska

Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se narodila v Jasném Poli a dědeček ve Studnici, blízko Hlinska v Čechách. Pak se přestěhovali do Prahy a vzpomínky zůstaly jen ve vyprávěních.

Ami Zahradníčková

Děkuji osudu za prožité dny

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Daniela Lender Chaloupková