O tom, jak se ve středověku vypořádala panna Miška s me too. Možno též pozpěvovat coby kramářskou píseň na známou melodii "Pes jitrničku sežral..."
Poslyšte, lidi zlatý, co kdysi stalo se
na zdejším vašem hradě v podzimním nečase.
Tam se svou dcerou Miškou dlel starý hodný pán,
s ctnou pannou čarokrásnou, lidem byl milován.
Ta panna Miška ale svízel věčnou měla -
- zahořel po ní chtíčem pán Žbrd z Kotoulova.
Vždy večer po setmění, když dopil vína džbán,
řádil jí pod okýnkem Žbrd opilý jak Dán.
Kokrhal jí tam prostě, co od ní chtěl by rád,
měl půvab netopejra a vůbec nebyl mlád.
Ta Miška ale znala, že odporný ctitel
je nejen ducha mdlého, no i strašpytel.
Tak z dýně vyřezala ksicht příšernější všech,
doň oheň svíce dala a lajntuch vlál po zdech.
Když večer Žbrd do mlhy v cimbuří upřel zrak,
tak lek´ se té příšery, že hned ho trefil šlak.
A z toho:
poučení plyne pro staré kocoury,
že zřídka s mladou myškou prožijí lovestory.
