Jiří Dostal
24.11.2021 18:11
:-) No, některý optimismus mi přijde jako slaboduchý rozmar; že já jsem při starání se o postižené neměl za běžné heslo dne "jak si kdo ustele, tak si i lehne", když duševně i tělesně zdravé hledá NASA lupou. Časem se to určitě poddá nedalekými výlety starých optimistů na Měsíc. :-)
Helena Štěpánková
24.11.2021 12:23
Já hlavně šílím z těch znuděných dětí, kteří sedí jenom na mobilu. Neumí mluvit, prtotože komunikují přes sociální sítě, nemají základní přehled, neumí si hrát. Obávám se, že to bude mít v budoucnu důsledky.
Alena Švancarová
24.11.2021 12:15
Slovo nuda neznám.
Jitka Caklová
24.11.2021 12:10
Podle mě největším nepřítelem zdravého stárnutí je závislost NA ČEMKOLIV a kdo neměl záliby v produktivním věku, v důchodu je stěží hledá (neříkám, že nenajde). Různá doporučování čehokoliv, od někoho, kdo o mně neví nic, jsou k ničemu. V produktivním věku mě bavila upravená zahrada, jak okrasná, tak užitková. Odchodem do důchodu, kdy skončila závislost na penězích z pracovní činnosti, se pro mě stala přímo koníčkem a podle toho také vypadala. Sedm let života s "íčkem" mi sice pomohlo v osobním růstu, ale zahrada?, "děs a běs". Naštěstí se mi povedlo závislosti na "íčku" zbavit a čas, který jsem mu věnovala, věnuji sobě. Zahrada opět začíná ožívat, od 24. července, kdy jsem si koupila tachometr, jsem na koloběžce ujela 458 km a další zážitky na sebe nenechaly dlouho čekat. Život mě baví a konečně jsem šťastná jen tak sama pro sebe. Zdá se vám to málo? Mně ne!
Lenka Kočandrlová
24.11.2021 11:22
Dříve jsem byla sběratelkou kdečeho - známky,nálepky od sirek,staré lahvičky s litými nápisy nebo ozdobné,pohlednice,vázičky,kreslila jsem si a malovala....Nyní mi zůstala hlavně zahrada,sbírání hub, procházky v lese...Jediné,co jsem dělala od šesti let až doteď je četba.Každý den přečtu minimálně jednu až tři knihy,bez toho nemůžu být.Nejhorší doba byla,když zavřeli knihovny.Mám sice hromady svých knih,ale ty jsem již četla x-krát,tak to nebylo ono. Zajímám se o všechno okolo sebe a tak neznám nudu!
Jiří Dostal
24.11.2021 08:56
:-) :-) :-) Proto je asi čas čtvrtým rozměrem, který nemáme v moci, přestože si to namlouváme.
To já zase mimo jiné jen tak obzírám svět podle svého nadání, kdysi jsem vyděsil akademika,
pošklebujícího se této mé marnosti a k čemu mi to je, odpovědí "Podám o vás zprávu..." :-) :-)
Daniela Řeřichová
24.11.2021 08:32
Patřím mezi ty šťastné, pro které je práce i koníčkem. Každý den přináší nové úkoly, nové akce s mladými lidmi. Nemám čas stárnout.