Literární koutek č. 6 - Jak napsat reportáž

Tak reportáž asi nenapíši, na to nemám

Reportáž, to se mi líbí, daleko víc než statické články. Díky za instruktáž.

Milé dámy, děkuji vám za názory, pište, pište a nebojte se! Nenechte se odradit. Sdílíte své zážitky, své pocity, dáváte najevo, že jste, že existujete a že se chcete se svými pocity podělit s ostatními. Íčko je pro takovou aktivitu tím nejlepším prostorem, protože není jednostranně a úzce intelektuálně zaměřeno. Namátkou pár jmen známých publicistů - Petr Holec, Jáchym Topol, Jakub Szántó, Břetislav Tureček, Petra Procházková atd.

Se zájmem jsem přečetla, když člověk dlouho dumá, co vlastně napsal, je z toho jelen. A tak ani nevím v jakém stylu píši moje krátké povídky, ale mám velkou radost, když je pár lidiček sdílí se mnou. Je dobře, že mě Honzo Tvé články nutí k přemítání, jen nevím, zda se vylepším. :-)

Já si myslím, že každá rada je dobrá. Aspoň se nad ní může člověk zamyslet. Jestli ji akceptuje, je jeho osobní věc. Tyto příspěvky vítám, jsou stručné a hřebík míří přesně na hlavičku.

Jenom malá poznámka k jazykovým prostředkům: Psát v přítomném čase může být pro méně zkušeného autora ošidné. Jde o to, že by měl velmi opatrně používat dokonavá slovesa, které přítomný čas nevyjadřují, jejich tvary vyjadřují buď minulost, nebo budoucnost. Pokud si to neuvědomí, jeho text může vyznít poněkud (řekněme) svérázně.

Jendo, moc dobře napsané. Kdyby mě napadlo téma, hned bych se do nějaké reportáže pustila. :-)

Honzo,napsat reportáž tak,aby čtenáře i čtenářky zaujala je kumšt.

Pane Zelenko, děkuji. Vyjádřila jsem pouze své subjektivní pocity, akceptuji Vaše zcela pragmatické vysvětlení s důrazem na schválení panem Raškou. Budu se opakovat, nekritizuji, ale bohužel, poněkud se míjíme ve vnímání sdíleného.

Paní Kollinová, na rozdíl od Věrčiných jazykových koutků, vysvětlujících a upřesňujících správné zásady českého jazyka, moje Literární koutky nejsou pro nikoho závazné. Ostatně, závazné není ani psaní spisovnou češtinou. Je to každého věc, jak tyto texty pojme. Mělo by to být vodítko pro toho, kdo bere své psaní vážně a chce se vystříhat pravopisných a gramatických chyb a třeba i stylistických chyb při psaní svých textů. Oba verze Koutků vznikly po poradě s panem Raškou a já je osobně chápu jako přínosné pro ty, kdo je číst chtějí. Ale v žádném případě nemají za účel nikoho v psaní omezovat, pouze vysvětlovat. Děkuji za názor. A souhlasím také s p. Řeřichovou, že zde, na íčku je řada velmi dobrých autorů, a to nejen autorů reportáží.