Foto: autorka

Vánoční dárek

13. 12. 2021

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(4.8 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 15.12.2021 15:42

Nevíte proč se mi zase lesknou oči? Protože jsem se rozněžnila nad Helenčinou hezkou pohádkou.

Hana Polednová 15.12.2021 15:11

Helčo, vymyslela jsi moc hezkou pohádku, zkrátka na pohádky máš talent.

Dagmar Sonnevendová 15.12.2021 04:15

Tedy, musím autorku pochválit. Krásné dovolím si článek předat vnoučatům, jsou přesně v tom věku, kdy se to v člověku láme a pak to přijde, přestane věřit na Ježíška. ☺Děkuji??

Blanka Lazarová 14.12.2021 19:29

Moc pěkná pohádka, Heli. Obdivuji každého, kdo tu pohádku vymyslí. Jseš 1*.

Jaroslava Handlová 13.12.2021 22:12

Helí, umíš psát pohádky zábavně. Díky. Přeji hezky barevné a pohodové vánoce celé rodině.

Soňa Prachfeldová 13.12.2021 20:05

Pohádky jsou pohádkové štěstí vždy s dobrým koncem.

Miloslava Richterová 13.12.2021 19:29

Pěkné :-)

Anna Čípová 13.12.2021 19:24

Heli, moc pěkný příběh. Pamatuji si na jeden zvláštní dárek od dětí. Napekly "vánoční cukroví" z moduritu a vložily do krabičky od mýdla, To bylo překvapení.

Alena Švancarová 13.12.2021 19:24

Tak to je ta nejkrásnější pohádka.

Zuzana Pivcová 13.12.2021 14:02

Helenko, jsem ráda, že se tu po delší době objevila další z Tvých pohádek. Vzpomínám na ty pro Matěje o Permoníkovi.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová