Oheň

Hezké vyprávění! Mně se líbí svíčky na stole. Podtrhují romantickou atmosféru. Nemusí být zrovna Vánoce, ale stůl vypadá slavnostně.

Pohled na hořící a praskající oheň v krbu mě fascinuje.

Jendo, o ohni by se dala napsat nejmíň seminárka, ne-li diplomka. Záměrně jsem se omezila na oheň skutečný, s výjimkou nebe, protože jsem měla fotku. A pouze na své pocity z něj. :-)

Měl jsem, jako nezralý ještě jinoch, moc rád "pálení čarodějnic". Byli jsme čtyři, jeden z nás skáknul do nedaleké hospody pro velký džbán piva, to, že nám zdaleka nebylo 18, to hospodský velkoryse přehlížel a při pivku jsme hráli mariáš až někdy do ranních hodin. Rodiče z nás měli radost!! A co takhle, Věrko, oheň v metaforickém významu, třeba oheň v srdci?

Děkuji podruhé. Hani, to byl překlep. :-)

Teď jsem přišla na svoji hrubku. Fuj! Plamínky patří.

Věrko, krásný obraz ohně. Mám to stejné, jako ty. Pohled na oheň magicky přitahuje. Inspirován tvými slovy, si večer u počítače zapálím svíci a budu se těšit na tvůj příjezd.

Také mám ohníčky ráda, včetně těch v očích. Teď je doba, kdy u nás k večeru patří zapálená svíčka.

Oheň hřeje i pálí. Udržuje život, bez něj by bylo zle. Jako vše v životě má svůj rub i líc. Ať nám poskytuje jen tu romantiku, teplo a hezké posezení.

I já mám ráda pohled do plamenů v krbu, kdy klid přerušuje jen praskání hořícího dřeva. Hezká úvaha Věrko.