Sotva den vstal, hned v šeru zas mizí,
kraj poutníku známý je náhle tak cizí.
S větvičkou chvojí domů si nese
to podivné ticho, co nasbíral v lese.
A když první hvězdičky mrazivý svit
v hlubinách zimního nebe se ztrácí,
to pohanské tvé duši vysílá slib,
že slunce a život se zase k nám vrací.