S bohem

:-) "Když v nepojmenované vdechneš duši jména,/ ty čtoucí, zdali víš..." Do paměti vryté verše často smyslem a významem obživnou až pozdějším prožitkem,... mirákl... :-)

12.55 jejda, to je naprosto v pořádku :-) děkuji za reakci

G.N. Někdy musím několikrát něčí báseň přečíst, abych jí porozuměla. Tak to bylo i v tomto případě, přesto jsem k závěru nedošla. Teprve díky Vašemu " vysvětlení" ve 14.04 a částečně i vyjádření Zuzky jsem pochopila. Já jsem spíš na takové jednoduché veršování u kterého se přemýšlet vůbec nemusí. Jo, zkrátka jsme každý jiný.

13.53 to máš, Zuzko, svatou pravdu! Ale mě v ten den úzkost už tak sžírala, že jsem se rozhodla jí vystrnadit. Posadit jí do vlaku, máchnout za ní dveřmi a alou pryč z nádraží. A teď, když mám pocit, že má chuť mi zaklepat na rameno, tak si představím ten obrázek a tu báseň a zklidním se.

Je to výrazná personifikace. Vlaky se však někdy vracejí a přivážejí zpět i to, od čeho jsme se domněle oprostili. A mně připadá, jako by loučení s "přítelkyní" nebylo zcela bezproblémové a radostné. Tedy, nejen šťastnou cestu, ale nenávrat tam, kde to bolí.

Vidíš, já myslela, že je to Minulost, za kým se zavřely dveře.

Moc hezké, i k zamyšlení..

och, naopak :-) tou přítelkyní je "úzkost". :-)

Krásné. Proč tak smutně?