Klikatosti života (Po 56 letech)
Fotokoláž: autor

Klikatosti života (Po 56 letech)

27. 12. 2021

„Jsme vlastně všichni herci velkého dramatu.

A jednání se střídají a lidé přicházejí a odcházejí.

I láska přichází a odchází a člověku je to vlastně líto.

Ale přesto zkusme věřit.

Věřit, i když je to jen sen. Credo, quia absurdum.“

 

Dovolil jsem si v úvodu této glosy citovat sám sebe, a sice slovy, která jsem napsal ve své úvaze Klikatosti života někdy v  průběhu roku 1965 a kterou jsem zařadil v roce 2015 do své vzpomínkové knihy Návraty. Už ani nevím, kde jsem tu úvahu vlastně psal. Jestli ještě na studiích v  Plzni, nebo až po přestupu do Brandýsa. Napsal jsem toho tehdy až příliš, a tak mi čas zrodu těchto mladistvých textů mnohdy uniká.

Tehdy jsem ještě myšlenku antického křesťanského myslitele Tertulliana – credo, quia absurdum – věřím, protože je to nesmyslné - bral hodně vážně. Nikoli ovšem ve smyslu konfese, ale spíš ve smyslu obecném – víra v  život a v jeho pozitiva. Co můžete také chtít od dvacetiletého kluka, který se ocitá na prahu života! K realistickému pohledu jsem tehdy ještě nemohl dospět.

Když jsem nedávno své Návraty prohlížel, narazil jsem ve zmiňovaném článku na tato slova. Uvědomil jsem si přitom, že kdybych tuto myšlenku, tedy přednost víry před rozumem, tehdy otočil a dal přednost raději rozumu, můj život by se možná vyvíjel jinak. Těch životních „klikatostí“ by bylo určitě o něco méně. Ale ve dvaceti myslíte přece jen trochu jinak než v zasloužilém důchodu.

Klikatosti života. Docela výstižné pojmenování jednoho příběhu. Myslím, že docela normálního příběhu. Ale asi jsem bral tehdy život až příliš emocionálně. Když se ohlédnu zpět, nemohu však říci, že to bylo nějaké velké a zvláštní drama, jak uvádím v citaci, jen těch bouřlivých jednání bylo možná až příliš. A příliš bylo i emocí. Moc na jeden obyčejný lidský život.

Plynula léta a já se po pestré životní sinusoidě konečně „doklikatil“ až do dnešních dnů. Nikoli tedy ve zdraví, ale zvládl jsem to. Možná i s nějakou tou ztrátou kytičky. A lidé mezitím přicházeli a odcházeli, odešla moje žena a bohužel i syn a těch dramatických jednání už nebylo tolik, jako dříve. A já se začal ohlížet. A tento čas vánoční je k tomu vhodnou příležitostí. 

Možná mi dnes chybí ony „klikatosti“, které posouvaly celý můj životní příběh vždy o nějaký ten kousek dál. A možná mi dnes chybí také i něco málo z  té krásné Tertullianovy myšlenky.

Klikatosti našich životů sice přinášejí do podzimu našeho života racionální pohled na svět a určitou zkušenost, ale víra v něco, v cokoli, třeba v budoucnost, v lepší svět, ta se vytrácí kamsi. Dnes už se, ale jen těžko, mohu proto s  touto Tertullianovou myšlenkou naplno ztotožnit. Samotná víra bez rozumové základny nám v životě mnoho nepomůže. Spíš si dnes řeknu s dalším mudrcem té doby, se sv. Augustinem – credo, ut intelligam. Věřím, abych rozuměl. Abych pochopil.

 

 

Kerkýra, Korfu

 * * *

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Té Omlouvám se za ten jeden bod, otvírala jsem článek na mobilu a zřejmé jsem někam omylem ťukla. Četla jsem ho až dnes, unikl mi. Zamýšlela jsem se nad ním:-) Já v životě rozum používala zbytečně moc. Kdybych dala spíše na pocity, bylo by rozhodně pro mne líp. :-)
Alena Švancarová
Pane Vrbo tohle říkal už i Jan Werich - pro toho,kdo moc myslí je život tragedií.
Jan Zelenka
Pane Vrbo, díky za komentář. Nemusíme mít na vše totožné názory. Nepíši pouze takovéto úvahy. Mám vydaný román, knihu povídek, knihu básní, knihu glos a literárních esejí, čtyři cestopisy, dvě vzpomínkové knihy a poměrně rozsáhlou historii jednoho místního sportovního oddílu. Asi nejsem normální, ale psaní mě baví. Ve svém životě jsem se už asi "doprohraboval" a nyní se věnuji opět historii.
Martin Vrba
Granda Nekonata 29.12.2021 10:44 Máte naprostou pravdu, ale podle mne se až moc pan Zelenka snažil ten vlastní život propojit s tou filozofii, kterou, jak správně píšete, nelze ve skutečnosti zažít. O tom byl celý můj příspěvek a kritika.
Martin Vrba
28.12.2021 11:02 - Ba – ba. To samé už tvrdila i moucha, která lezla po tabuli, kde bylo napsáno E = mc²
Martin Vrba
Pane Zelenko, jsem rád, že jste to vzal statečně. Já Vám řeknu, že zvláště jedna dívka kolem těch mých dvaceti, ale i jiní, mne mnohokrát posadili na zem, do té doby jsem se vznášel také někde ve stejných výškách jako Vy, ale teprve ona mne náležitě zpražila a já jsem pak byl teprve šťastnější, ale až jsem se z toho vzpamatoval. Nevím, zda jste to také tak pochopil. Třeba se vám ale líbí se v tom životě tak poeticky prohrabovat tam a zase zpátky – i tomu rozumím. Tak v tom pokračujte. Já jsem Vám chtěl jen podat i názor, který Vám tady nikdo neřekne. To víte, že to chce z mé strany hodně odvahy a překonat i tu empatii, které mám opravdu dost. Která mi velí: „Nech ho žít – jen ho urazíš – uděláš si zbytečně nepřátele!“ Vaše články jsou vždy k zamyšlení a inspirující, ale jeden můj opravdový kamarád mne v životě tolikrát spražil a já jeho, že se mnozí divili, jak je možné, že se spolu pořád scházíme. Bylo to právě proto, že jsme oba potřebovali slyšet i něco jiného, než jen lacinou pochvalu, aby nás to vybičovalo k něčemu lepšímu a i k jinému pohledu na sebe. Mějte se pěkně, pane Zelenko!
Jan Zelenka
Vážení, všem vám moc děkuji za ohlasy, i panu Vrbovi. Každý holt podobné texty vnímáme jinak. Třeba mít jen trochu empatie. Ale i bez ní se dá žít. Titulek úvahy jsem si vypůjčil ze svého článku, který jsem psal ve svých jedenadvaceti letech. Ale pouze titulek. I tehdy to byla úvaha o životě. Tehdejší "klikatosti" jsem uvedl citátem z knihy Jana Havlasy - "Jsme tu jen proto, aby nás pavoučice snědly". Tehdy to bylo úměrné věku. Paní Kosťunová, díky, vaše komentáře jsou trefné.
ivana kosťunová
Líbí se mi, že článek pana Zelenky inspiruje každého čtenáře úplně jinak. A v tom je jeho význam. Inspirovat k přemýšlení. Mám kamarádku, která je věřící katolička. Já jsem nevěřící, přesto se v nazírání na svět a na život téměř shodujeme. Jednou mi na moji námitku, že jsem nevěřící, a vidím určité skutečnosti jinak, odpověděla : Ale ty jsi věřící, jenom o tom nevíš. A trochu humoru - krásné spojení slov - klikatosti života- se dá přeložit do obecné mluvy slovy - ode zdi ke zdi :))
Jiří Dostal
:-) :-) Poctivý sebetříbivý "protokol", brutální kritici zapomínají, že i vlastním hovadinám dají kouzelný význam, pokud jsou schopni dát si s nimi dodatečnou práci. :-) :-)
Granda Nekonata
17.38 berme to každý za sebe... :-) někdo nerad filozofuje, jiný má puzení zjistit, proč jsme se tu ocitli a co tu máme za úkoly. A i jedno není třeba odsuzovat. Jen poznámka, filozofie se zabývá i věcmi, které nejde na vlastní kůži zažít.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.