Úvodní foto: autor

Kam vedou naše cesty?

5. 1. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 5.1.2022 13:26

Honzo, děkuju za milý a zajímavý článek.

Eva Mužíková 5.1.2022 11:43

Učitelka Jozefína, vůbec nemá ústa líná..... Jendo, také jsem měla ráda ten hezký pocit při návratu domů, začalo to třeba už pohledem na naši zemičku z okénka letadla.

Anna Potůčková 5.1.2022 11:33

Dokud mě budou sloužit nohy, tak určitě mě čekají různě dlouhé a náročné cesty. Cestuji a toulám se ráda, a nejraději s někým. Je ale fakt, že když je na cestě člověk sám, více vnímá okolí okolo sebe, což je ideální na fotografování. Jendo hezký článek!

Marie Měchurová 5.1.2022 11:06

Kolikrát jsem se vydala v životě na cestu? To už asi nedokážu spočítat. Rozhodně jsem nebyla pecivál. Jsem ráda, že máme na co vzpomínat a nezapomenutelné zážitky si připomínat díky fotografiím. Někdy si říkám, co s nimi bude, až naše cesta životem skončí. Asi skončí ve sběru. Taková škoda. Hezké. Děkuju.

Václav Soukup 5.1.2022 10:02

Ten pocit z překročení naší státní hranice dobře znám. Při návratech z Balkánu, Polska i z východu mně naše země připadala jako krásně upravená zahrádka.

Daniela Řeřichová 5.1.2022 09:40

Cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější než všechny jiné...

Zpět na homepage Zpět na článek

Podzim v podloubí

Sedím v podloubí u sklenky vína a přemýšlím o tom, jaký bych chtěl vlastně být a také, kde bych chtěl právě teď být. A také o tom, jaký je ten dnešní svět. Takové podivné myšlenky mne přepadají vždy, když se ocitnu sám v některém místním kavárenském prostředí.

Jan Zelenka

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Hra beze slov

Minulou neděli jsem strávila procházkou lesoparkem obory Hvězda. Procházela jsem se mnohými cestičkami, kde krásně upraveným porostem a vysokými stromy probleskávalo slunce.

Libuše Juráčková

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová