Úvodní foto: autor

Kam vedou naše cesty?

5. 1. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 5.1.2022 22:23

Má životní cesta je rovněž hodně klikatá, samá zatáčka. A za každou tou zatáčkou změna. Ale nerada se ohlížím. jsem spíše zvědavá, kam mne zavede příště. I když - už by těch zatáček nemuselo být až tolik.Ta současná, poměrně rovná, mi docela vyhouje :-) Díky za článek, Honzo :-)

Jan Zelenka 5.1.2022 21:55

Pěkně jsi to shrnula, Soňo. Díky.

Soňa Prachfeldová 5.1.2022 21:31

Hezké vyznání o životních cestách. Žádné nelitujme, všechny přispívají k našemu sebepoznávání , někdy k žalosti, ale jistě více k radosti. Krásné je, když sebemenší cestička vede k našemu srdci a máme z ní radost.

Zuzana Pivcová 5.1.2022 21:19

Děkuji, Jendo, já to znám celé, jen jsem si nemohla vzpomenout na autora. Verše jsem řekla jako své kredo při někdejší oslavě padesátin v práci svým kolegům.

Granda Nekonata 5.1.2022 20:51

19.57 nádherné verše

Jan Zelenka 5.1.2022 19:57

Zuzko, ty verše napsal Fráňa Šrámek, báseň se jmenuje Uprostřed cesty. Ať cesty nikam nevedou, tys po nich šel a šel jsi rád, těch cest se nesmíš, nesmíš ptát, snad není cest, jen lidé jdou a jedna z hvězd je vždycky tvou a z té ti zazní odpověď, až přestaneš se ptát...

Jan Zelenka 5.1.2022 15:48

Milé dámy, děkuji za vaše ohlasy. Mé životní cesty ještě zdaleka nekončí, končí pouze ty cesty skutečné, cesty po světě. Pokud existují přátelé a tvůrčí invence, je pořád pro co žít.

Věra Ježková 5.1.2022 14:34

Jendo, hezky jsi téma uchopil. Písničku PS znám. Je o učitelce Josefíně, která jde s dětmi městem. Občas těmi slovy zahajoval praktická cvičení z ruštiny na fakultě můj oblíbený učitel. Kolem své hlavy necestuji. Někdy do svého nitra.

Zuzana Pivcová 5.1.2022 14:12

Ač cesty nikam nevedly, tys po nich šel a šel jsi rád........už jsem zapomněla, kdo z našich novodobých básníků to napsal. Měla jsem hlavně po listopadu hodně cest - soukromých a služebních, ale pro mě je důležitá má životní cesta. které se nechci zpronevěřit až do cíle.

Granda Nekonata 5.1.2022 13:37

moc hezký článek... jak říká Jack Keroac „Žijte, cestujte, riskujte, děkujte a neomlouvejte se.“

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Hra beze slov

Minulou neděli jsem strávila procházkou lesoparkem obory Hvězda. Procházela jsem se mnohými cestičkami, kde krásně upraveným porostem a vysokými stromy probleskávalo slunce.

Libuše Juráčková

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Střípky života a času

O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal jeho momentální hodnotu.

Jan Zelenka

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová