Pepa III.

Vážený pane Vratislave, děkuji moc za milý a dojemný komentář. Věřím, že loučení s Pepíkem I. bylo těžké, zvláště, když jste ho měli "skoro jako kolegu". A i to symbolické parte bylo důstojným rozloučením na místě, kde jste věšeli parte všech zemřelých. Vážím si toho, že jste vyhledal, přečetl a reagoval na starší článek a přeji Vám krásné dny zde na íčku a i ve Vašem životě.

Vážená paní Polednová,děkuji za článek!V létech 1955 až 1993 jsem byl zaměstnán ve Spálené ve Státní pojišťovně a tak se velmi dobře pamatuji Pepíka I...!Byl to nás "skoro kolega",byl zvyklý na hlasy a když se na něk zavolalo "Pepíku" vylezl z trubky a hned se předváděl!Chodívali na něj do vestibulu i děti...!Pamatuji se do dnes jak můj syn Petr /nar.1961/ žadonil po mne a po manželce abychom úhoře chovali doma ve vaně.Když Pepík uhynul tak se to v pojišťovně téměř oplakalo a kolegové mu nechali udělat i symbolické parte,které viselo u výtahu na nástěnce,kde se věšela parte těch co zemřeli a měli s pojišťovnou co dočinění!S úctou V.Mlejnek

Alenko a Helenko, děkuji moc za váš komentář.

Perfektní procházka matičkou Prahou. Je paráda, že se dají v Praze obdivovat i jiné pamětihodnosti :-)

Zajímavý příspěvek a zejména Pepa mě nadchnul...

Jaruško, plánuji navštívit všechna ta místa, která jsme prošli v uvedeném článku. A jelikož to je časově náročnější, před bowlingem by se to nestihlo. Je třeba mít také přestávku na jídlo a přeci jen tam bude i únava. Navíc do kostela se musí předem objednávat a s prohlídkou je to složité. Takže projdem jen okolo. Nebylo by to rozumné, od rána do večera být v pohybu. Mluvím za sebe, já bych to nedala. Třeba zase někdy jindy, vždyť ta setkání mohou být častěji. Zasloužíme si to, za to nedobrovolné dlouhé čekání. Vybirám vhodný termín podle toho, jak kdo může. Oznámím co nejdříve.

Zaujal mě celý článek, přestože některá z uvedených míst jsem již navštívila. Ráda bych se podívala i někam dovnitř. Např. ten chrám Karla Velikého znám bohužel jen zvenčí. Na Pepu III. bych se taky podívala, osudy těch úhořů jsem neznala. Tak, kdy se na to vydáme společně? Třeba před bowlingem by to někdy šlo, Hani?

Jarmilko a Helenko, děkuji za pochvalu.

To mě mile překvapilo, že Pepové pokračují. Hezký článek a fotky.

Hezká fota a povídání.