Tahle země není jenom pro mladý
Nikdo není nablízku. Nastává noc. Nepříjemně nekonečné neusínání. Nepříliš napjaté nervy. Nanicovatá nuda. Nedokážu na nic nemyslet. Nic nepomáhá. Nemám než nealko nápoje. Nejslabší, nicméně návykový, neurol. Nejsem narkoman. Nejsem náměsíčná. Nejevím netrpělivost. Nepočítám. Naštěstí nazítří nikam nemusím. Nakonec nastavuje něžnou náruč neklidné nevědomí, nicota. Nezřídka nespím nepřetržitě. Nic nového.
Den zklidnil se až večerem, ze stromů padá tiše listí, půlnoc, ta už je v dohledu, a lampy…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu, musíme občas počítat s nějakou tou nepříjemností, jako je například návštěva ordinace zubního lékaře.
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a upíjela první z mnoha kofeinových vzpruh.
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Ruchadlo, telefon, kontaktní čočky... Ano, vědomostní kvíz tohoto týdne bude o vynálezech a vynálezcích.
Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?
