FEJETON: Neprchejte, věci mé!

Momentálně mám vyhlášeno pátrání po oblíbeném červeném šátku, který používám jako čelenku. Má moc dobrý nový úkryt, který jsem vymyslela proto, že je moje nejoblíbenější čelenka. Ona si ho zapamatovala, ale já nikoliv. Prohledávám neustále stará známá místa a nic. Tak jsem to vzdala a čekám, až ji to přejde a někde na ni narazím. A zatím jsem si oblíbila natruc tu, která byla druhá v pořadí.

Myslím, že je to přirozený jev, věci jsou často používané, a když je to přestane bavit, tak se ztratí. Mně takhle jednou odběhla platební karta, objevila se někde jinde v kabelce. Za trest byla mezitím zrušena a nahrazena novou. :-)

Neocenitelnou zásluhou Tomáše Poláka je to, že se mu daří přimět své čtenáře, aby ze sebe vydolovali podobně vtipné reakce, jako jsou jeho pravidelné sloupky. Klaním se všem, kteří zvednou hozenou rukavici a nechají se vyprovokovat k humoru a inteligentnímu postřehu. To je to, co nám dnes tolik chybí...

Moje věci mne mají rády,tak jsou na svých stálých místech - nikam se neschovávají.Jedině jedna béžová ponožka se kamsi zatoulala,už jsou to asi 4 měsíce,stále je někde na útěku.Tak kdyby ji někdo viděl,napište mi! Velikost 39-42 mírně opraná.

Není nic zábavnějšího, než číst o záležitostech, které občas sama zažívám :-) "Nejlepší" je, když 33 let (od přestěhování do nového domku) ukládám věci na stejné místo a pak mě napadne dávat je na jiné "logičtější" místo, kde je určitě najdu. Naštěstí, ne prý, ale skutečně, to u mě sv. Antoníček na požádání jistí i bez modlení :-)

Díky, pane Poláku, za bezva počtení k nedělní kávičce. Co se mne týče, nějaký skřítek mi vždy schová brýle, které nutně potřebuji. Ponožek je vícero, ale brýle se těžko nahrazují. Čím větší prostor, tím je hledání zábavnější. Když do určité doby hra skončí, mám dobrý pocit.

V mé domácnosti je to ponožka, trpící nepřekonatelným odporem ke své párové družce. Nepřeháním, dnes, černá mstivá ponožka se snažila o svobodu a snažila se aktivovat svoje únikové mimikry v bílém prádle.

Je vědecky zjištěno, že věci movité ukrývají domácí trpajzlíci, aby je po čase zákeřně odkryli na již desetkrát prohledaných místech. Aspoň tak to u nás chodí. :-)

Když se něco ztratí a zatoulá, je prý dobré pomodlit se ke sv. Antoničkovi. Hezké počtení.

:-) Vtipné trauma... :-)