Čím být v dnešní náročné době - optimistou, pesimistou, skeptikem či realistou?

Děkuji za všechny vaše příspěvky - Jistě jste pochopili dle obsahu článku, kde se asi na této stupnici nalézám já. Než něčemu uvěřím, důkladně si to prověřím, nelžu si do kapsy a nestavím rozhodně žádné vzdušné zámky. Ale na druhou stranu dokážu brát i celkem nepříznivé věci a události s humorem a kolikrát mne rozesměje to, co by druhého možná rozplakalo (mám v tom značné zkušenosti). A tak jsem si po přečtení vašich reakcí okamžitě představila například pana Soukupa, jak sedí a kochá se mořem, když se blíží bouře...samozřejmě všechno vždycky nějak dopadne, ovšem dost postatná věc je, JAK ! :-)) :-)) Někdy bouře může změnit směr, někdy ovšem můžete i se svým křesílkem být uneseni a jste-li optimistou, přistane s vámi křesílko na pustém ostrově (nebo na krásném, kde budete žít obklopen houfem ostrovanek až do konce života). Ovšem situace může být i zcela opačná. Křesílko vás unese někam, odkud není návratu. Já bych teda radši podnikla všechno, co se dá, abych aspoň mohla někam doplavat. :-))

Výstižné shrnutí, takový typ přispěvků mám ráda. Osobně sama sebe vnímám jako realistu, který bývá jen občas šmrncnutý optimismem.

Myslím, že jsem spíše otimista, který ale čas od času propadá chmurám :-) ale nakonec to vždycky dopadne tak, že co mě nezabije, to mě posílí a alespoň snažím na ten život dívat z té veselejší stránky, i když to někdy moc nejde...

Nemám ráda bezbřehý optimismus. Jak již bylo uvedeno níže, čisté typy neexistují. Považuji se za realistického skeptika.

Vsechno zalezi od momentalniho rozpolozeni a jak se ono strida tak se strida i zarazeni do povahovych kategorii.

Nikdo není čistým typem. Můžeme inklinovat k jedné, či druhé straně, ale vždy je v nás ještě něco víc. Taktéž nejsou jen čisté typy - sangvinik,, cholerik, melancholik a flegmatik. Vždy je to mix povah a záleží na situaci, ve které se člověk nachází. Možná je dobrý mix realisty a skeptika. Najít vždy to nejlepší východisko. Pěkná úvaha. Já sám se netroufám hodnotit.

Takhle to rozlišit nedokážu, navíc jsou téměř všichni smíšené typy. Vlastně mi to je k ničemu, přemýšlet nad sebou, jaký jsem typ, když to stejně nepředělám. :-D

Já jsem pohodář. Vítr, nevítr, sednul bych si na palubě na křesílko, nalil bych si víno a kochal bych se mořem. Moje heslo ? " ono to nějak dopadne ! "

Mám to jako Ivana. Ale skeptik asi tak docela nejsem. Nesnažím se všechno prozkoumat a už vůbec ne pochopit. Jsou věci, které můj "selský rozum" prostě nebere (třeba některá rozhodnutí politiků).

Líbí se mi závěrečný citát, jen by mě zajímalo, jak by tyto kategorie byly definovány politiky.