Vzpomínka: Čas chmelových brigád

Děkuji za milé vzpomínky. Já jsem byla na chmelových brigádách dvakrát na Žatecku ovšem na jaře - to jsme byli rozděleni do dvojic. Chlapci vztyčovali delšími tyčemi dráty na konstrukci chmelnic a my děvčata na ně zaváděli mladé výhonky, které se na podzim sklízely. Na ubytovnách se slamníky se mi líbilo /doma jsem to měla podobné/ a jídlo bylo pro mne úplně vynikající - totiž tak veliké a chutné porce jsem už nikdy nedostávala. Ovšem musíte si představit, že my jsme na jaře pracovali v jiných podmínkách - většinou bylo dost chladno a to i na ubytovnách. Na umývání byla jen studená voda, na tu jsem byla doma také často zvyklá. Při práci v zimě jsme byli také všichni často nabaleni jako strašáci. Naší školní dvojici to ale šlo nejlépe - byli jsme vyhodnoceni i dobře oceněni. Velmi ráda na tyto brigády vzpomínám a to skutečně jen v tom nejlepším*

Na chmelové brigádě jsem sice nikdy nebyla, ale článek jsem si moc ráda přečetla. Jsou to krásné vzpomínky. Za to jsme na účilišti chodili na bramborové brigády a do Litenčic do ovocných sadů trhat a sbírat jablka. Ale i tam bylo veselo a byly i nějaké lumpárny.

Velice všem děkuji za milé ohlasy. Těší mě, že jsem ve vás vyvolala příjemné vzpomínky a společně dáváme dohromady mozaiku (nejen) chmelových brigád. :-)

To byla hezká doba.

Danielo, máme krásné vzpomínky na studenská léta a první lásky. Taky jsem jela v srpnu 69 z ekonomkou do Kněževsi, taky jsem tam poznala první nesmělou lásku z průmyslovky z Masné. Možná jsme se spolu potkaly. Ta stodola s vojenskými palandami a slamníkem...jak sis ho první noc uválela, tak zůstal. Nová přátelství , některá vydržela do dnes i po více než padesáti letech. První kola s rumem, první tajná cigareta. Oblečení jak hastroši, klobouk na hlavě. Byla jsem třikrát, vydělala jsem si dost peněz-na první džíny z Tuzexu, na druhé manžestrové džíny, na oblečení, které mi rodiče nemohli koupit. Moc ráda na to vzpomínám. Bohužel, neměli jsme auto, tak jsem na trhání byla sama.

Danielo, připomněla jsi mi něco, co už bylo zasunuto kdesi hodně vzadu. Taky mám vzpomínky na chmelové brigády. Když jsem začala studovat na oděvce, byla jsem o dva roky starší, než většina prvaček. Byla jsem dokonce na chmelu se sestrou Václava Hudečka, byl se tam za ní podívat, tenkrát byl nafrněnej. Zažila jsem ho později, když jsme točili v Hřensku a on tam přijel za Evou, svou manželkou. A pak druhý zážitek byl v druháku, kdy jsme byly na chmelu ve Vidhosticích, což je vesnice u Vroutku, kde jsem vyrůstala. Vzala jsem tam pár holek do hospody, najednou mě místní frajeři znali. Bylo to spíš k smíchu. Tvoje vyprávění se mi moc líbí.

Moc pěkná vzpomínka, já na chmel nikdy nejezdila, my jezdily vždy jenom na bramborové brigády, ale i tam bylo vždy bezva...

Jo, ten čas to všechno vodnes. Taky na chmelové brigády ráda vzpomínám. Kuriozní bylo, že na jedné brigádě jsme spali v nějakém kamrlíku přímo v hospodě za výčepem. Tam i zpět jsme museli přes ten výčep, jiný vchod nebyl. Ale přežili jsme to ve zdraví.

Četl jsem někde, že sběr našeho " zeleného zlata " obstarávají v dnešní době hlavně cizinci a důchodci. Mladí se do této práce " moc nehrnou " ! Všem česáčům uděluji dodatečnou pochvalu ! Jako konzument piva si takové práce velmi považuji.

Chmelové brigády neodmyslitelně patřily k prázdninám. Já jsem ale moc šikovný nebyl a nic jsem si nevydělal. Když už jsem po maturitě jezdil do Prahy, v naší škole byly ubytované chmelařky z kladenské zdrávky a pražského Matfyzu. To bylo něco pro nás. Jednu studentku jsem si nakonec vzal za ženu.