Dámy v letech nejsou špatné řidičky. A nebojí se zdokonalovat
Ilustrační foto: Ingimage

Dámy v letech nejsou špatné řidičky. A nebojí se zdokonalovat

22. 2. 2022

Starší řidičky provází řada mýtů: jsou nejisté, zmatené, brzdí provoz pomalou jízdou. Jenže pozor, realita je jiná. Dámy v letech oproti mužům a jiným věkovým kategoriím méně často bourají. Ale především se snaží své řidičské schopnosti vylepšovat. Mnohé se vracejí do autoškol.

Když je za volantem starší muž, okolí se nediví a nic zlého od něj neočekává. Je zkušený, určitě řídí celý život, říká se. Když je za volantem starší žena, lidé si myslí: pozor, tahle paní beztak neumí řídit a vyjíždí jen občas.

Pravda je, že seniorky za volantem jsou zvláštní druh. V této věkové kategorii je poměrně málo žen, které byly zvyklé užívat automobil běžně každý den tak, jako to nyní dělají mladé ženy. Dříve nebylo zvykem rozvážet děti do škol autem, jezdit autem na velké nákupy. Mnohé ženy dříve vůbec nebyly k řízení v rodinách připuštěny, protože automobil byl pro jejich mužem něčím jako božstvem, na které žádný člen rodiny nesměl sáhnout, natož se ho pokusit rozpohybovat. Tyto dámy nyní tvoří početnou kategorii, které chybí, že si řízení auta dříve více neosvojily. Nyní potřebují jezdit na nákupy do supermarketů, pokud jejich manželé mají zdravotní potíže, potřebují je vozit k lékařům. A co teprve, pokud ovdoví. Žena, která zůstane sama,  neumí řídit auto a nemá se po smrti muže třeba ani jak dostat na svou chatu, je značně početný druh.

Přibývá však mezi nimi odvážných dam, které se tuto situaci rozhodují řešit.

„Dámy ve věku kolem šedesáti lety si často objednávají produkt, který se jmenuje kondiční výcvik,“ říká Aleš Horčička, předseda Asociace autoškol ČR. „Je určený pro řidiče, kteří si nejsou příliš jistí. Typický klient? Dáma, která má řidičák třicet i čtyřicet let, v rodině bylo jen jedno auto, celou dobu řídil převážně muž. Jenže když onemocněl, měl třeba mrtvičku, začalo být třeba, aby žena zajišťovala řadu věcí,“ vysvětluje.

Právě takové klientky se často přijdou do autoškol poradit, co si počít. A instruktoři to vítají. „Někdy ženy chtějí připomenout návyky při správném parkování. Stává se, že je učíme parkovat na konkrétním místě, které potřebují, například u nemocnice, do které musí často jezdit. Není na tom nic k smíchu, naopak, získají jistotu. Rádi jim připomínáme vše, co je potřeba,. Některé stačí několik hodin, jiné je třeba věnovat jich mnohem víc,“ vysvětluje Aleš Horčička.

Zatímco padesátiletý řidič – muž zpravidla řekne něco ve smyslu, že řídí dlouho a nepotřebuje, aby mu do toho někdo kecal, padesátiletá řidička – žena si často ráda nechá poradit. Příkladem je tpětapadesátiletá Soňa z Prahy, která si udělala řidičák ve dvaceti, ale pak nikdy nejezdila. „Neměla jsem důvod, vždy řídil manžel. Před časem si zlomil nohu a my byli v háji. Nedostali jsme se ani na chalupu. Sedla jsem do auta a nebyla jsem ani schopna se rozjet. Hned jsme se pohádali. A mně došlo, že se situace může opakovat, že jednou třeba budu řídit potřebovat,“ vypráví.

Začala trénovat jízdu v autě kamarádky za její asistence. Několikrát si vyjela na nefrekventovanou cestu se synem. Pak si ještě zaplatila několik kondičních jízd v autoškole. „Manžel mi říkal, že mi to k ničemu nebude. Rok poté, co si zlomil nohu, si zlomil ruku. Inu, aktivní sportovec. Díky tomu, že jsem se naučila řídit, jsme už mohli fungovat normálně. Odřídila jsem cestu na chalupu, normálně jsem jezdila na velké nákupy. Jezdím opatrně, ale čím dál méně se bojím. Nedávno jsem si vyrazila s kamarádkou na úplně neznámou trasu a hodně jsem si tím zvedla sebevědomí. Manžel už mlčí a hlavně se vůbec neodváží mi auto nepůjčit. Sám pochopil, jak hodně byla moje snaha osvěžit si řidičské umění, prospěšná,“ vysvětluje.

Agentura Stem/Mark dělala průzkum týkající se případných rozdílů ve způsobech řízení mužů a žen. Podle jeho výsledků ženy samy sebe hodnotí negativně, když jde o parkování, předjíždění a schopnost reagovat na neočekávané situace. Muži naopak přiznávali, že je často štve, že musejí dodržovat dopravní předpisy, především předepsanou rychlost.

Ženy se častěji podceňují, nevěří, že jsou dobré řidičky. U mužů je to naopak, spíše své schopnosti a zkušenosti přeceňují. Odborníci na dopravní bezpečnost však tvrdí, že podceňování žen rozhodně není na místě. „Ženy v dopravě méně riskují, dopravní regulace vnímají pozitivněji než muži a také je více dodržují,“ uvedl Pavel Řezáč z Centra dopravního výzkumu.

Oproti generaci nejstarších seniorek, ve které jsou řidičky spíše výjimkou, jich mezi šedesátnicemi přibývá. Ať už jde o ty, které řídily celý život nebo o ty, které si řidičské schopnosti osvěžily a vrátily se za volanty až ve vyšším věku. Třeba právě díky tomu, že překonaly stud, ostych a vyrazily znovu do autoškoly.

Až zestárnou současné mladé ženy, pro které je auto přirozenou součástí života a mnohé z nich mají vlastní, takže už nemusejí čekat, zda jim ho partner půjčí, bude stará dáma za volantem zřejmě naprosto běžný jev. A budou to řidičky zkušené, vycvičené neustálým rozvážením potomků do škol, do kroužků, cestami do nákupních center a hledáním místečka k zaparkování na přelidněných sídlištích. Možná pak mýty, předsudky a vtipy spojované se staršími ženami za volantem, zcela vymizí.

auta řidiči
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Považuji se za dost zkušenou řidičku,od 18 mám ŘP (49 let) a vždy mne to velmi bavilo.Teď na stará kolena si to stále užívám, pravidla dodržuji,nikdy jsem nedostala ani pokutu a snažím se doplňovat si nová pravidla.Jen nerada jezdím v noci,zdá se mi,že skoro nic nevidím,ale to jsem měla i v mladším věku,jen tehdy jsem musela jezdit denně a za každého počasí a dnes ,když se mi jó nechce,nebo je špatné počasí,tak nejedu nikam.
Dana Bendová
Po dvaceti letech, kdy jsem jezdila jen na místě spolujezdce jsem musela usednout za volant, protože manžel onemocněl. Těch dvacet roků byl totiž dřív u volantu než já, předtím jsme jezdili každý svým vozem .Nikomu bych to nepřála. Za dvacet roků se situace na silnicích tolik změnila, přibyla hlavně silná auta a agresivní řidiči, ale hodně moc kamionů. Nebyla jsem zvyklá, že jedete po hlavní silnici a najednou vidíte z vedlejší silnice jak se bez brzdění řítí auto, na čáře dupne na brzdu a stojí, váš instinkt vás upozorní přibrzdit, ale celá kolona za vámi neví co se děje a málem byla řetězová havárka. Vše dobře dopadlo ale já se začala bát jezdit. Po té jsem se ještě párkrát vylekala, protože co si budeme povídat, mládí je dravé a hlavně na silnici. V současné době jezdím asi půl roku s nálepkou Z a jsem jistější, ale hodně mi pomohlo, když manžel se vrátil po operaci z nemocnice a byl šest neděl na rehabilitaci, tak jsem denně za ním jezdila. Jinak řídičák jsem dělala v roce 1977
Svatava Páleníková
Ačkoliv jsem měla řidičský průkaz někdy po svých dvacetinách, k řízení jsem se dostala až ppo smrti manžela. Zemřel brzy, tak jsem se naučila řídit docela dobře. Ale v poslední době už za volant usedám nerada. Přeci jen mé reakce nejsou tak rychlé a hlavně těch aut, co přibylo. Dříve byly silnice volné a to se řídilo dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.