Poznali se s vráskami. Ona má byt, on dům. Chtějí žít společně. Půjde to?
FOTO: Poskytnuto z archivu Jany Mesarčové

Poznali se s vráskami. Ona má byt, on dům. Chtějí žít společně. Půjde to?

25. 2. 2022

Když jsme mladincí, svůj budoucí starobní život si nepřipouštíme. Přirozeně. Ani si žádný z nás nepomyslí, při slibu svého životního „ano“, že po letech z jakýchkoliv důvodů právě toto „ano“ bude neplatné.

Že z úsečky, charakterizující nerozlučný pár, jsou najednou jedna či dvě polopřímky na jedné straně s volným koncem hledajícím ukotvení.

Jsme zase sami a je jedno, zda nás někdo opustil cestou do nebe, anebo za někým jiným. Prožíváme smutné období. Až „doktor Čas“ svou laskavostí zahojí rány. Ten totiž z polopřímek nadělá šípy, aby mohly ve svém letu opět něčí srdíčko zasáhnout. Bum! Zásah! Bolest ze samoty se vytratila jako pára nad hrncem. Zrodila se nová, sic seniorská, úsečka vedoucí z bodu ON k bodu ONA.

Dále to všichni známe. Nová zaláskovaná úsečka je celá růžová, vidí růžově, protože má růžové brýle, slyší růžově, protože do oušek vsunula růžová naslouchátka, aby si zajistila odclonění šumů a hvizdů od pozorujících, se střízlivou myslí varujících, přátel a kamarádů. Svět je krásný, houpavý, servíruje něhu nadívanou nezkrotnou touhou, kterou je dovoleno jíst holýma rukama a v neomezeném množství. Jednou nová zamilovaná úsečka sdílí prostor tam, kde je doma ONA, podruhé zase tam, kde doma je ON. Idylka jakoby nekončící, na vždy.

Avšak - idylka funguje do doby, než „doktor Čas“ svou nelaskavostí růžovou barvičku promíchá se všední šedí a opět tvrdá realita vyrýsuje své bicepsy jako van Damme ve fitku.

„Poslyš, lásko, co kdybys u mě zůstala už napořád?“ ptá se ON. „Udělej si to tu podle sebe, jak se Ti to líbí,“ slibuje ON, aniž je sám přesvědčen, že mu změny nebudou vadit.

„Proč je tady ta váza?“ ptá se zase ON. „Tu jsem měl celý život támhle v rohu!“ a vázu odnáší ze stolu. Cestou vhodí kytky do dřezu a postaví vázu na její původní místo, kde roky upadala v zapomnění její kubistická krása.

„Miláčku, tady ten koberec je zoufalý, podívej, jak je flekatý a vydřený,“ naříká ONA v naději, že se ON nabídne ke koupi nového koberce, který by byl jen pro ni a něj, bez historických punců jeho příbuzenstva. Jenomže ON v trysku, neboť namachrovaný běžel na tenis, jen utrousil: „však si ho sem kup, mně to vadit nebude.“

„Tu žehličku nechej vystydnout na verandě a potom ukliď na chodbu, tam je její místo. A ten pekáč patří sem, ne tam,“ sekýruje ON, aby si ONA pamatovala zajetá pravidla jeho domácnosti.

„Zlato, kdy se pustíme do výměny vany za kout, jak si slíbil?“ opatrně se ptá ONA, ale je vzápětí umlčena: „To nechvátá, příští rok.“

„Zítra jedu s chlapama na ryby, upečeš nám koláč, prosím?“ žadoní ON, když ONA přikývne s odpovědí: „Dobře, upeču a pak pojedu k sobě, co bych tu sama dělala.“

Podobných rozhovorů přibývá. Zvyklostmi, potřebami a zájmy jsou oba prorostlí dost hluboko pod kůži. ON, ani ONA se těch svých nechtějí jen tak vzdát ve prospěch druhého. ONA nechce suplovat a žít způsob života, který ON žil ve svém domě v době, než se poznali. ONA chce žít ve společném komfortním prostoru, nekontaminovaném minulostí, aby vše vyhovovalo oběma. ONA chce nově žít, v novém objetí a s láskou, v kompromisu a rovnováze. ON preferuje svůj dům, svůj hrad, potřebuje do něj ženu, nechce v něm být sám. Potřebuje hospodyni. Potřebuje své pohodlí. Nepotřebuje zásadní změnu. ONA už to pochopila (růžová barva vybledla), plácla se lehce do čela a mateřsky si zavelela „holka, zpět na strom!“

Seniorská úsečka ON – ONA je sice pohromadě, avšak mírně zvlněná a světélkuje všemi spektrálními barvičkami. Buď svítí slunce a okolo svět se zlatí, nebo je zataženo a šedá čaruje otrávený dým. Mají se rádi, milují. Své bezpodmínečné štěstí však nechali na docházku, doma nakonec zůstal každý ve svém. Poznali se příliš pozdě.

přátelství psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
LIDEM SINGL PŘEVÁŽNĚ VE VZTAZÍCH CHYBÍ SOUZNĚNÍ, ODPOVĚDNOST, EMPATIE, VŮLE NA KOMPROMIS. POZOR JIŽ NEJSEM JEN JÁ, ALE JSME DVA. DVĚ OSOBNOSTI. ČÍM DELŠÍ DOBU JE ČLOVĚK SÁM TÍM JE SOBEČTĚJŠÍ. TEN HRNEK MUSÍ STÁT TAM. TO NENÍ DŮLEŽITÉ. DŮLEŽITÉ JE CHTÍT SE SLADIT. PROTO JE TO TAK TĚŽKÉ SEZNAMOVÁNÍ. MY MÁME CELÝCH 40 LET RITUÁLY, KTERÉ NEMĚNÍME A JSME RÁDI, ŽE JSME SPOLU I PO TAK DLOUHÉ DOBĚ. NENUDÍME SE.
Patrik Poula
Taky jsem rozvedený a vloni jsem si našel přítelkyni a nebydlíme spolu. Ani bych nechtěl. Potřebuju svůj klid a stačí mi, když spolu zajdeme občas na kafe, večeři, nebo u mě přespí. Kolem domu si pracuju a dělám všechno podle sebe a nemusím se nikomu přizpůsobovat. To už bych ve svým věku nezvládl. Naučil jsem se objednávat věci z internetu, tak když potřebuju nějaké věci na práci, tak si najdu stavebniny na https://entuzio.cz/online-stavebniny/ a objednám si to, abych nemusel pro nic jezdit.
Jana Jurečková
Pokud jsou přátelé, nemusí se k sobě stěhovat. Všechno záleží na domluvě.
VANDA Blaškovič
No jo, Jano, ženský mívají někdy trochu jiné představy nežli muži. Nejlepší je, pokud je to ovšem možné, si vybudovat úplně nové, společné hnízdečko. Tam se realizují oba.
Lenka Kočandrlová
HVK : ????
Soňa Prachfeldová
Ti dva ať si rozhodují sami, jak to chtějí. Láska je krásná, ale ne vždy vydrží . Mít své zázemí je moudré.
Eva Kopecká
Když jsem jako mladá byla součástí původní rodiny a posléze rodiny nové, litovala jsem vždycky ty starší příbuzné a známé kolem 50,60 a více, co žili sami. A jak tak člověk stárne, nabere nějakou tu zkušenost a s přibývajícím věkem i občas zmoudří....najednou zjistí, že zdánlivě vypadající nevýhoda může být i výhodou. Oni tu svoji spokojenost nepředstírali.....oni spokojení byli. Zatímco já lítala do práce, kolem dětí, zahrady, atd a říkala sí, až děti odrostou, až doděláme byt, až našetříme na auto ....oni žili dneškem a věděli proč. Doma má totiž ten samotný dotyčný svoje soukromí i pohodlí, o které se s nikým nemusí dělit. Nikomu se nemusí zpovídat, proč už dva dny třídí knihovnu a stále s tím není hotov. A proč není v sobotu k obědu knedlík, vepřové a zelí. Možná to vypadá sobecky od člověka, který byl tady vždycky hlavně pro ty ostatní, ale vysloveně si užívám, že si organizuji svoje věci sama. Co dělám, kdy přijdu, co plánuju a proč jsem to koupila. Už nemusím být všude, už mě nezajímá,jak to vypadá, že nemají před svátky okna, a ten pokus, že mám dojem, že když si s někým rozumím a tudíž s ním vyjdu v jedné domácnosti, ten už myslím opakovat nebudu. Už jsem tak žila s rodiči, mužem a dětmi, přítelem. Vše má své pro a proti, ovšem i ta poslední, možná nejzajímavější část života, se má užít tak, jak vyhovuje hlavně každému z nás. A ne těm kolem, co to s námi myslí dobře a mají pocit, že od nich čekáme nějakou radu, co si počít s životem. Nám je dobře ve svojí kůži, nikam nespěcháme. Vzpomněla jsem si na drobnou příhodu z dob, kdy k nám zavítal cirkus. Známý učitel v důchodu se vydal zavzpomínat na své mladé časy, a vydal se na odpolední představení. My den předtím ve stylu hezky to všechno sněz, vem si ty druhé kalhoty, zmrzlinu ti tam nekoupím, máš rýmu, dělej, přijdeme pozdě,máš ty lístky kristepane, člověk aby myslel na všechno jsme již produkci absolvovali.....a známý si popletl dny a cirkusoví umělci už balili. Jeden jako člen rodiny by se okamžitě začal dohadovat, kdo je tak blbej, že to zmítal, děti by řvaly, že chtějí vidět opice, otec rodiny by nadával, že stejně chtěl koukat na fotbal, matka že mohla mít vyžehleno.....a všichni by se pohádali...a pan učitel v klidu stál, pozoroval, jak se cirkus balí na další štaci....a vzpomínal.... konečně, cirkus zastihl a tak co. Možná je nikdy ještě skládat stan neviděl.Ale co je hlavní....vyzařovala z něj moudrost, klid, vyrovnanost....a o tom to prostě je.
Jana Šenbergerová
Mně to také vyšlo. Dali jsme se dohromady, protože jsme chtěli být spolu. Jsme každý jiný, přesto v mnohém stejní. Oba se umíme domluvit i přizpůsobit. Nesezdaní v jednom bytě a v pohodě už 11 let.
Martin Vrba
„Poznali se s vráskami. Ona má byt, on dům. Chtějí žit společně. Půjde to? To víte, že ano, já vám dám za byt a dům dobrou cenu a zajistím vám za to oběma spokojený život v domově důchodců, kde se nebudete hádat jen mezi sebou, ale i s jinými – tedy užijete si závěr života plnými doušky lásku v kolektivu a plnohodnotnou pluralitu názorů. :) Za rychlé jednání k tomu přidám zcela zdarma – tedy gratis i kvalitní nádobí v ceně 85 tisíc. :)
Alena Švancarová
Když se dva najdou ve vyšším věku,necht si vzájemně pomáhají,prožívají hezké chvíle,ale at bydlí každý ve svém.Tak bych to viděla já.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.