Podivné počasí v našich zeměpisných šířkách. Naši předkové vypozorovali a prohlašovali, že "únor bílý - pole sílí". Únor má na kahánku a sníh v nížinách v duchu myšlenky - kde nic, tu nic. Slunce sem tam vykoukne zpoza mraků, vítr dovádí kdesi za kopci, tak proč si nevyjet pár kilometrů za Prahu a neprojít se kousíček po břehu řeky?
Po přejezdu silničního mostu v Kostelci nad Labem se pěšky vydáváme podél řeky směrem na Neratovice. Tam určite nedojdeme, protože se nějak musíme vypořádat se vzdáleností, časem a povinnostmi, které na nás doma čekají. Inu, do denního plánu se nám vejde jen krátká procházka podél Labe.
Únorové Labe v Kostelci
Díváme se na protější břeh k domkům u zahrádek, na stromech hledám známky jara, ale stromy se ještě oddávají zimnímu odpočinku, ani náznak, že by se pupeny prodíraly na svět. Slunce si s námi hraje na schovávanou, v jeho paprscích se ráchají kachny.
Sluneční koupel
Kromě opeřenců si stříbrnou hladinu užívají i vysoká stébla béžových travin. Jenže já se snažím kromě typické hnědé barvy v přírodě nalézt alespoň náznak probouzejího se jara. V dáli na zelené louce, lépe s dalekohledem na očích, vidím stádo daněl s bílým pozadím. Můj doprovod mě opravuje, nejsou to prdelky, ale obřitky.
Pasoucí se stádo v dáli
Kromě ještě spící přírody, všudepřítomného spadaného, scvrklého a hnědého listí objevuji chatičky, zákoutí, cedule. Tak trochu zpestření pohledu do zatím odpočívající přírody.
Ano, mluvme k sobě a občas vynechme technologie.
Nakonec objevím i první sněženky, bledule a krokusy. Pohlazení pro oči a slib přírody, že na jaro už dlouho čekat nebudeme. Tak před jeho příchodem pár fotografií, některé trochu k pousmání.
