Moji příbuzní na Ukrajině

Za můj článek poděkujte panu Charvátovi. Na jeho modlitbu jsem nedokázala nereagovat. Děkuji redakci, že můj článek otiskla. Co si kdo z něj vezme je na něm.

Nadezda Sp. jsem stejneho nazoru.

Jsem ateista, v Boha nevěřím, protože kdyby byl, nikdy by nedopustil taková zla, která se na světě děla a stále dějí. Nicméně víru v něj nikomu neberu, je to každého věc.

Nejsem věřící, kdyby byl Bůh, tak by to všechno co se děje ve světě a teď na Ukrajině, nemohl připustit. Přesto celý život se snažím žít podle desatera. Události mě nenechávají v klidu a proto jsme nabídli přístřeší ukrajinské ženě s dítětem v našem domku. Jestli tato naše nabídka bude přijata víme, že budeme muset slevit z našeho pohodlí, jsme na to připraveni. Bože dej, jestli jsi, ať už ta hrůza skončí!!

Moc hezký článek a mám to podobně nastavené také. Kdykoliv mám nějaké těžkosti, bolesti tak obracím se k Bohu, k Panně Marii. Vážím si každého dne, který zatím prožíváme v míru, ale nelze si nevšímat utrpení ve válečných oblastech, nelze si nevšímat chudoby v různých krajinách a je nutné pomáhat dle toho, jaké kdo má možnosti. Možností pomoci je spousta, nemusí to být vždy jen pomoc finanční. Pomůže i mnohdy fyzická pomoc, pomoc ve formě tlumočení jako nyní s Ukrajinci apod. Darování různých věcí, které doma jen spíše překáží a ostatním to pomůže (deky, hračky, oblečení, nábytek apod.).

Smekám před každým, kdo vystoupí ze své komfortní zóny a nezištně pomáhá druhým. Děkuji za článek a za následováníhodný příklad.