Jak jsem v Písku potkal Šrámkova Jeníka Ratkina

Honzo, moc milý článek a je fajn, že nepíšeš o valce. Děkuji.

Dámy a pane Mráčku, děkuji za komentáře. Nějak se mi nechce psát o válce, raději se vracím do příjemných vzpomínek.

Dlouho byl Písek nejzašší bod, kam jsem se u nás směrem k jihu dostala. Pamatuji si exkurzi v Jitexu, bezva tričko zakoupené v podnik. prodejně a procházku po mostě. Šrámka mám moc ráda a tvoje nostalgické vzpomínky se mi také líbí.

V Písku jsem nikdy nebyla a stříbrný vítr mě ovanul jen přeneseně prostřednictvím filmu a teď skrze vaši vzpomínku. Přesto mám na Písek jednu velmi živou. Tentokrát díky manželovi, který už mezi námi není. Hodně jezdil na motocyklu po celé republice. Z jedné cesty dovezl dvanáct dezertních talířů (byl praktický a žádný troškař). Moc se mi líbily a zajímalo mě, odkud jsou. Odpověď "z písku" mě neuspokojila a reakce byla: "Vypadají jako z porcelánu, odkud jsou?" A tak moc jich zase nebylo. Zbyly jen dva a pro mě mají mnohem větší cenu než tehdy těch dvanáct.

Díky, je to velmi milé a krásné.

Jendo, krásné. V Písku jsem byla jen jednou, stříbrný vítr mě nikdy neovanul.

Nádherné! A fotografie mostu je úžasná!