Pod zemí se tady na severu Čech skrývalo bohatství matičky země v podobě hnědého uhlí. A člověk rozhodl o tom, že se toto bohatství promění v teplo a elektrickou energii.
Ve jménu blaha našich domácností i tady zmizely z povrchu zemského celé vesnice a uhlí se vytěžilo. Nutno dodat, že ne úplně. V roce 1991 bylo rozhodnuto o ukončení těžby a těžba v původně hlubinném, později povrchovém dole Chabařovice byla ukončena v roce 1997. Brzy poté se započalo s napouštěním jezera a to slouží od roku 2015 jako rekreační plocha s čistou vodou veřejnosti. Je jen o „fous“ menší než Máchovo jezero.
Poté, co jsem obešla jezero Most s podobným osudem, rozhodla jsem se podívat i k jezeru Milada.
Návštěvníkům s automobily poslouží dvě parkoviště v různých částech jezera, já jsem se na cestu vydala autobusem z Ústí nad Labem. Vystoupila jsem na zastávce Chabařovice, Hrbovice. Stála jsem na silnici, kde nic, tu nic, žádné domy, žádná vesnice. Tu byste hledali marně, protože je jednou z těch, které byly kvůli těžbě srovnány se zemí. Zbourána byla jako poslední v roce 1989 a vlastně úplně zbytečně, protože těžba nakonec až do těchto míst nepostoupila.
Směrovka u silnice mě navedla k jezeru. Přede mnou se modrala vodní plocha a cesta kolem parkoviště mě dovedla dolů k hlavní pláži. Ta je docela veliká, upravená a v sezóně se tu určitě hemží spousta návštěvníků. Teď jsem tu byla dočista sama jen s vodní havětí. Jezero mi připadalo na obejití veliké, ale ve skutečnosti jsem okružní cestu uzavřela dřív než jsem počítala. Kolem celého jezera se táhne cyklostezka a po 500 m jsou tabulky s označením vzdálenosti. Na trase je i několik odpočinkových míst s lavičkami a „boudičky“ na úschovu kol. Veliká vodní plocha je doslova za humny krajského města Ústí nad Labem a věřím, že je hojně využívána jak v létě ke koupání, tak i rodinami s dětmi třeba s koly, koloběžkami nebo jen tak k procházkám. Je obklopeno Českým středohořím a Krušnými horami. Na jednom z jeho konců ční vysoké komíny trmické teplárny.
Bedlivě jsem sledovala vodní hladinu a pátrala, kteří vodní ptáci se tu usadili. Překvapilo mě, že jsem tu neviděla skoro žádné racky. Zato velká hejna lysek černých promíchaných s poláky chocholačkami. V menším zastoupení byly i další druhy – morčáci velcí, hoholové severní, potápky roháči, divoké husy, kormoráni. K mé radosti jsem objevila i pro mě vzácnější druhy kačenek jako je morčák malý nebo potápka žlutorohá.
Cesta kolem jezera je pohodlná, vede po rovině a je vhodná pro každého, kdo je schopen ujít 8 km.
