Kráva je tvor velice potřebný a užitečný. O tom není sporu. Nevím, proč jsem neměl, jako dítě, krávy rád. Možná proto, že byly moc velké a divně bučely. A taky proto, že se mi jednou zdálo, jak mě jedna kráva honí a já se před ní musel schovat do kanálu. Když vyjížděl ze statku vedle nás pan Vorel se spřežením krav, táhnoucích žebřiňák, vždy jsem se raději uchýlil do bezpečí našeho dvorku. Ostatně, bál jsem se i koní.
Matkou mi bylo ale vysvětleno, že kráva není agresivní zvíře, že je moc užitečná, protože dává mléko, maso a taky, že tahá žebřiňáky se vším možným. Jí se to povídalo. Byla z velkého hospodářství a tam chovali několik krav. To otec z žádného hospodářství nebyl, a tak jeho postoj ke kravám se velmi blížil mému.
Ve škole jsem se ke svému údivu dozvěděl, že krávy mají vlastně čtyři žaludky – knihu, bachor, čepec a slez. Cítil jsem to jako nespravedlnost, protože já měl žaludek jen jeden. Postěžoval jsem si matce a ta mi s úsměvem pravila, abych byl rád. Kdybych se totiž zase nacpal nezralých třešní a zapil je vodou, jak to mám ve zvyku, bolely by mě čtyři žaludky. Takhle mne bolí jen jeden. Tuto logiku jsem musel uznat.
Matčin vztah ke kravám se přece jen jednou trochu změnil. To jsem se díval z otevřeného okna na ulici a na starý kostelík před námi, když jsem uslyšel velký kravál a dusot. Naklonil jsem se víc z okna a spatřil matku, jak kvapem vybírá pravotočivou zatáčku za domem a doslova sprintuje ke vchodu. Za ní se vyřítilo stádo splašených krav s vlajícími ocasy a zamířilo dál po silnici směrem k druhé části vsi. Za kravami běželo několik starších kluků s klacky a řehtačkami v ruce a měli z toho svátek.
Matka si doma hluboce oddechla, napila se vody a začala nadávat.
„Potvory mizerný, musí se splašit zrovna, když jsem venku. Stihla jsem to tak tak.“
Já jsem tehdy velice ocenil její sportovní výkon, o němž jsem neměl do té doby ani tušení. Nikdy se totiž takhle neprojevila. Já bych tak rychle utíkat nedokázal. Celá vesnice byla toho dne na nohou a usilovně čistila kravské exkrementy, které byly úplně všude. Ještě v noci pracovníci statku honili krávy po vzdáleném Ovčíně.
Ale život popošel, krávy z mého života zmizely na dlouhá desetiletí, a to jsem se zase musel bát něčeho jiného. Člověk se pořád něčeho bojí. Takový už je holt život.
