Po čtyřiceti letech tvořím skalku podle toho, co se líbí rostlinkám, ne, co se líbí mně, říká skalničkář Stanislav Čepička

To je nádhera a moře práce. Krásný koníček.

Skalky jsou krásným doplňkem zahrady. Moc pěkný článek. Když jsme bydleli v Krásné Lípě, měli jsme zahradu 20 arů. Během dvou let jsme ji přetvořili - všude trávník, skalky, suché zídky, březový hájek, kde rostly houby. Na naši zahradu se lidé chodili dívat. Takže k tomuto tématu mám vztah.

Nádhera!

Díky moc za obdivuhodnou skalku* a hluboký obdiv k panu Čepičkovi. Před léty jsem měla dvě menší skalky a tak velmi dobře vím, co daly práce.

Nádherná skalka, také se snažím na chatě udržovat takovou malou skalku, ale moc se mi to nedaří. Přes zimu mi většina rostlinek zahyne. V neděli jedu zase nějaké skalničky zasadit.

Škoda, že jsem se nemohla tohoto výletu zúčastnit, skalky se mi vždy moc líbily. V osmdesátých létech, tedy v době, kdy jsem bydlela v Jižních Čechách, jsem měla na zahradě menší skalku. O kytičky jsem se starala, avšak za krátký čas jsem se přestěhovala do Prahy a skalka postupně přestala existovat. Nyní se snažím za pobytu v Jižních Čechách alespoň vzkřísit na chalupě jinou opuštěnou skalku - zatím s nepříliš velkým úspěchem.

Honzo, mám radost, že jsem si díky Tobě mohla tuto skalku prohlédnout a osobně poznat pana Čepičku. Obdivuji ho a přeji mu, aby mu skalničky dělaly stále hodně radosti a mohl si jich ještě dlouhá léta užívat.

Krásná skalka. Taky se o ní snažím, ale zdaleka ji nemám takovou jako pan Čepička. Možná za 40 let. To musel být zážitek!!

S obdivem a díky přeji p. Čepičkovi stálé zdraví a elán, aby se mohl ještě dlouho těšit ze svého životního díla - skalky.

Krásná záliba, pod jejím povrchem se skrývají stovky hodin mravenčí a poctivé práce. Ne každý by to zvládl. Nedaleko našeho domu má paní také skalku, jen docela malou a já se u ní zastavím, když jdu kolem. Je to ale jen zlomeček skalky, kterou má pan Čepička. Vybudoval ji s respektem a láskou, to prostě nezapře.