Jak jsem málem vypustila duši

Opět paráda, Nadi, článek o útrapách i fotky. Dík

Navštívili jste krásná místa, díky za bezva fotodokumentaci. Výlety v dobré společnosti považuji za jedny z nejhezčích zážitků. Tak jich přeji celou fůru! :-)

Naďo , zdání klame, z kopce to je někdy horší...

Ano, plně chápu... také jsem tuto trasu vloni absolvovala, ale odměnou mi bylo, že jsem pod zámkem v Nižboru mohla postát na místě, kde se stýká poledník s rovnoběžkou...ten pocit snad překoná jen Dobytí severního pólu :-))

Naděnko, v kolektivu je síla a následky potom nese jednotlivec. Tu únavu kyčlí znám moc dobře a přesto mě to neodradí. Zatím. Krásné fotky, přeji zdar a sílu v jarních výšlapech.

Nadi, jako bych šel s Tebou Když to čtu, bolí mne nohy a mám žízeň....

Děkuji za vaše příspěvky, těší mě to.

Naďo, mám podobné problémy, chození vůbec a zvláště do kopce. Snažím se "trénovat" a občas chodím o svého bytu v 5. patře po schodech, když nenesu nic těžkého. Je to 90 schodů.

Sentinel je PODLE MNE jakýsi parní stroj.... možná se mýlím...

1. Hrady a zámky musely být stavěny na kopci ze strategických důvodů, byly nedostupnější a obranyschopnější než kdyby byly na rovině , nedej bože v údolí. A taky možná z psychologických důvodů, panstvo shlíželo na poddané pěkně shora. A ti dole museli ohýbat hřbet. 2. Nevím, co to je sentinel? Tak nevím, jak si funěla. Děsím se toho, až mě nohy odmítnou nosit a už bolí taky.