Jak se vám vylézá z vany? I tato otázka se skrývá pod zkratkou ADL
Ilustrační foto: Ingimage

Jak se vám vylézá z vany? I tato otázka se skrývá pod zkratkou ADL

31. 5. 2022

Šedesátka je pryč a to, co bylo dříve snadné, se začíná jevit obtížnější. Někdo je na tom lépe, někdo hůře, někdo žádné změny nepociťuje ještě ani o řadu let později. Ale něco se děje. A dá se to změřit, srovnat.

To, v jaké je člověk vzhledem ke svému věku kondici, se dá vyjádřit diagnózami lékařů, ale také tím, zda a do jaké míry vedou jeho zdravotní potíže vedou k omezení soběstačnosti. A k tomu slouží posouzení, jak si vedeme v určitých situacích. Při běžných úkonech, o kterých se předpokládá, že je děláme každý den. Angličtina má pro to výraz activities of daily living a tudíž zkratku ADL.

Spadá pod ni pět činností – najíst se, obléknout se, vstát z postele, použít toaletu a vykoupat se nebo osprchovat se. Jakmile cítíme, že se nám třeba z vany vylézá hůře než před časem nebo máme po ránu nohy nějak podivně ztuhlé, je to jasný signál, že to s naším ADL začíná jít z kopce.

Z Evropského šetření o zdraví, které proběhlo před necelými dvěma lety, se ovšem zdá, že současní lidé starší šedesáti let si v tomto směru příliš nestěžují a jsou na tom poměrně dobře. Takže, zkratky ADL se netřeba bát, souvisí s ní celkem dobré zprávy. Šetření se ovšem týkalo pouze seniorů žijících v domácnostech, ne těch z domovů seniorů, takže je jasné, že v tomto směru jsou výsledky poněkud zkreslené – doma jsou lidé, kteří jsou na tom zdravotně poměrně dobře, v domovech seniorů by výsledky byly mnohem horší, protože právě do nich odcházejí ti, kteří už sami žít nezvládají.

„Dvě třetiny osob starších šedesáti pěti let uvedly, že nemají žádné potíže při vykonávání základních denních činností a v tomto ohledu jsou tedy zcela nezávislé,“ uvedla Markéta Pištorová z Českého statistického úřadu.

Ovšem s přibývajícím věkem potíží přibývá. Lidé nejčastěji zmiňovali potíže při vstávání z postele či ze židle. S těmi se potýká téměř třicet procent lidí ve věku šedesát pět let a výše. U lidí nad pětasedmdesát let to je šestačtyřicet procent. Potíže ovšem lidem naopak nečiní najíst se, s tím vyjádřilo určitý problém jen třináct procent lidé ve věku nad pětasedmdesát let. Krize nastává, když jde o nutnost vlézt do vany, vylézt z ní, případně se sprchovat. Tu zmiňovali lidé vysokého věku často jako činnost, kterou bez pomoci nezvládají, mnohdy proto, že nemají koupelny uzpůsobeny tak, aby se jim v nich dobře a bezpečně pohybovalo.

„Když jsme potřebovali pro manžela vyřídit příspěvek na péči, docela jsme se smáli otázkám sociální pracovnice, která nás kvůli tomu přišla navštívit,“ vypráví sedmašedesátiletá Jana, jejíž muž zůstal po těžké nemoci odkázán na její pomoc. „Paní ze sociálky se například ptala, jestli si je schopen zavázat tkaničky na botách. Manžel odpověděl, že si tkaničky nerozvazuje ani nezavazuje, protože nosí převážně mokasíny a v létě na zahradě nazouváky. Pak se ptala, jak se dostává do vany.  No nijak, právě proto jsme žádali o finanční pomoc, abychom mohli přebudovat koupelnu. Byli jsme na paní trochu nerudní, podráždění, ale vysvětlila nám, že jde o naše dobro, že takové otázky klást musí, aby mohla přesně vyhodnotit míru soběstačnosti. Ale bylo to takové divné,“ říká Jana.

Ovšem, může se stát, že člověk dostane otázek mnohem víc. Existuje totiž nejen pojem ADL ale také IADL. V tom je zahrnuto sedm běžných úkonů, podle kterých se posuzuje, v jakém je senior stavu. A sice: zda si umí připravit jídlo, nakoupit, poklidit doma, užívat léky podle předpisu, nakládat s penězi a telefonovat.

„Pokaždé, když jdu do obchodu, něco nepřinesu. Zpravidla to nejdůležitější, tedy to, proč jsem se tam vypravil. Tak jsem to líčil praktické lékařce a žádal jsem vyšetření, zda u mě neraší nějaká ta stařecká demence,“ vypráví čtyřiasedmdesátiletý Bronislav. „Smála se a říkala, že se jí to stává taky, což mě uklidnilo, protože to je moc fešná čtyřicátnice. Ovšem pak jsem byl navštívit kamaráda v domově seniorů a když jsem viděl, jak tam s ním personál mluví, došlo mi, že tam bych zdementněl ihned. Mluvili tam na klienty jako na malé děti, pořád jim tam nabízeli nějaké aktivity, hry, besídky. Strašné to bylo a kamarád říká, že jasně cítí, jak tam chřadne psychicky. Tak společně přemýšlíme, co je lepší – jestli být opečováván a žít v čistotě, ale být za blba nebo si zachovat zdravý rozum za cenu, že člověk zestárne doma sám ve smrádečku a špíně,“ žertuje Bronislav.

Hůře začíná být po pětasedmdesáti. „V této věkové kategorii vyjadřuje velké potíže s alespoň jednou ze sedmi kategorií činností spadajících po zkratku IADL každý druhý. Vysoká míra obtíží se vyskytuje zejména u domácích prací jako je mytí oken či vysávání,“ uvádí se ve zprávě Eurostatu.

Zkoumání proběhlo v jednotlivých státech Evropské unie. V průměru vyplynulo, že téměř sedmdesát procent ve věku pětašedesát let a výše zvládá úkony shrnuté pod zkratkami ADL a IADL bez velkých obtíží. Češi jsou na tom přibližně stejně jako je průměr celé Evropy, ale mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly. Nejlepší kondici v tomto směru mají senioři v Lucembursku, Švédsku a Dánsku, nejhorší v Rumunsku. Ovšem pozor, je třeba brát v potaz skutečnost, že dotazováni byli pouze senioři žijící doma a například právě v Rumunsku není rozsáhlá síť pobytové péče pro seniory, takže mnozí lidé, kteří by třeba tady už dávno získali pomoc v podobě života v domově pro seniory, jsou tam odkázání bojovat sami za sebe každý den ve své domácnosti.

 

S využitím zdrojů: Český statistický úřad, Eurostat

 

 

 

 

stárnutí zdraví
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Děkuji za optání, zatím dobře.
Magda Škodová
Před lety jsme vyměnili vanu za sprcháč kvůli nemocnému otci, potom se hodil i pro matku a teď jsem ráda, že pro mne se přestavěl na "bez vaničky". S artrózou bych ani do té vaničky nevstoupila. Ale člověk nemusí být starý, stačí si zlomit nohu a máte problém třeba vyjít po schodech.
Helena Štěpánková
Je to rozhodně k zamyšlení.
Jitka Caklová
"Většina lidí na to kašle a není na stáří připravena." Naše maminka se "trápila" a proto se připravila. Nechala vybourat vanu, postavit prostorný bezbariérový sprchový sprchový kout se sklopným sedátkem i madly. Byla připravena na časy nemohoucnosti. Ještě v plné síle ji stihla mozková příhoda a veškeré přípravy, coby bezvládně ležící dva roky, jí byly k ničemu. Proto jsem v 07:53 napsala, co jsem napsala.
Jana Tulejová
Když jsme plánovali náš domeček, přesně jsem věděla, co chci. Muži jsem to zdůvodňovala větou "až budeme šmatlaví". Málo schodů, jen přízemí, sprchový kout dostatečně velký, bez vaničky, sklapovací sedátko. Měla jsem zkušenosti s maminkou, kterou jsme s pečovatelkou pracně tahaly do vaničky, i když ta nebyla vysoká. Vanu s madly jsem zažila na dovolené v Turecku, vana byla velmi hluboká a madlo jsem vyrvala, když jsem vylézala. Marně se bráním, že zase tolik kilo nemám, na výsledku to nic nemění. Vděčná historka mého muže.
Jindřich Berka
Dobrý den, je třeba dopředu počítat s tím, že je lepší mít sprchovací kout než vanu. Loni jsem si ho pořídil. Také stoličku, kde až nebudu pořádně stát, si v klidu sednu a osprchuji. Také bytelné madlo kvůli vstávání a sedání. Většina lidí na to kašle a není na stáří připravena. Tak jak v životě se s ničím netrápí a nejsou připraveni. Je potřeba načíst nějakou literaturu a zjistit, co nás čeká. To abychom se potom nedivili. Na závěr mám takové krédo. Chtěl bych zemřít doma mezi blízkými. Je to také příklad pro děti, že to patří k životu. Jen ne v domově. Samozřejmě, když se o sebe nepostarám, tak tam půjdu rád. Jindra
Jitka Caklová
O sprchovém koutu namísto vany jsem uvažovala před patnácti lety, hlavně kvůli manželovi. Myšlenkové pochody, ve smyslu "až jednou....." jsou zrádné, neboť pohodlí je to, co nám brání být aktivní. "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Šikovný řemeslník má sprchový kout v případě nutnosti do týdne hotový, tak "proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko". Do dnes nelituji, že sprchový kout ani po patnácti letech, kdy jsem o něm uvažovala, nemáme. Co já vím, třeba ho jeden ani druhý nebudeme potřebovat :-)
Hana Šimková
Domácnost zvládám dobře i o svoji osobu se postarám, ale kdyby se mi podařilo do vany vlézt, tak už z ní nikdy nevylezu. Ještě že mám sprcháč.
Eva Kopecká
Je mi 62 a sprchový kout jsem si pořídila před pár lety, kdy jsem se smekla a skončila v koši na prádlo. Byla to nešťastná náhoda, nikoli motorická indispozice. Zavčasu jsem uznala, že sprcháč je jasná volba. Oproti tomu babička ve svých 82 letech o něm teď začala přemýšlet. To považuji za skutečně opožděné. Už jej měla dávno mít. Jenomže lidé si o tom rozhodují sami.
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám vanu a i sprchový kout. Sprchuji se většinou ráno a vanu si napouštím nejraději večer. Z vany "lezu" normálně, ale pro jistotu jsem si do ní nechala zabudovat madla.To pro případ, že bych třeba měla s vylézáním nějaký problém.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.